Historie

Již před bezmála dvěma sty lety jsou známy první zmínky o provozování opery v Olomouci (uvedení komické opery K. F. Steinsberga Hans Klachel 15.8.1802).  Mimoto do města zajížděly i kočovné společnosti provozující převážně německy hraná operní představení. Rozvoj českého operního divadla se datuje od konce osmdesátých let 19.století. Tradice opery v letech 1892-1920 je spojena také s činností pěveckého spolku Žerotín. První operní sezóna v českém Městském divadle začala 1.září 1920. Za devadesát let se ve vedení opery vystřídaly významné osobnosti českého hudebního života (Karel Nedbal, Emanuel Bastl, Adolf Heller, Iša Krejčí, Zdeněk Košler, Pavel Pokorný, Miloš Konvalinka ad.).
Za významné období olomoucké opery je považováno šéfování Adolfa Hellera, kdy se během jeho šestiletého působení uskutečnilo třicet světových, československých nebo alespoň olomouckých premiér, které byly z větší části vysílány rozhlasem. V těžkých válečných létech šéfuje souboru Karel Nedbal se skvělými sólisty – E. Hakenem, B. Blachutem, L. Červinkovou, A. Richterovou, M. Markovou, E. Zachardovou, B. Stoegrovou, A. Frankem, O. Kubínem, B. Jevtušenkem, Jiřím Heroldem ad.

Po válce nastupuje na vedoucí pozici Iša Krejčí s pozoruhodnou dramaturgií, kdy provedl prakticky celý stěžejní český repertoár i několik novinek (V. Ambroz: El Christo de la Luz, Maryla; Z. Vostřák: Rohovín Čtverrohý; J. Burghauser: Karolinka a Lhář; Kabalevskij: Tarasova rodina). Zdeněk Košler prosazuje ještě vyšší interpretační náročnost a opět pestrou dramaturgii, která se opírala o český repertoár s pozoruhodnými inscenacemi Janáčkových děl. Po odchodu Zdeňka Košlera do Ostravy se vedení souboru ujímá Pavel Pokorný, který měl k dispozici velmi kvalitní a zkušené sólisty. Připravil několik československých premiér – např. Marnotratný syn M. Sokoly, Hanellův Obraz Doriana Graye, Antigonu I. Krejčího, Verdiho Bitvu u Legnana, Orlík A. Honegera ad. Od začátku 70. let prosazoval další šéf Miloš Konvalinka uvádění děl současné tvorby (Kašlíkův Krakatit, Cikkerův Beg Bajazid, Jirkova Děvka, Zámečníkova Fraška o kádi a Mindija gruzínského skladatele O. Taktakišviliho. Miloše Konvalinku vystřídal Reginald Kefer, který také mimo základní repertoár neváhal uvést na jeviště soudobá díla (Pauerova Zuzana Vojířová, Klusákova Dvanáctá noc, první čs. uvedení Slonimského Marie Stuartovny). Vysoce hodnoceny byly inscenace Mozartova Tita, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky a Verdiho Nabucco. Martin Dubovic se za svého působení orientoval na klasický repertoár. Pod finančním tlakem a po uzavření Nového divadla v Hodolanech došlo k fúzi opery s operetním souborem. Od té doby soubor připravuje obvykle tři operní a dvě operetní premiéry v sezóně. Poslední léta souboru vtiskli svou tvář Václav Málek (úspěšná inscenace Smetanových Dvou vdov) a Ludmila Machytková (divácky velmi úspěšné nastudování Verdiho oper Nabucco a Attila).

Operetní produkce byla provozně svázána s operou. V počtu představení i repríz stála v předválečné době na prvním místě divadla. Dokonce soubor hostoval ve Vídni, Brně i Praze. Repertoár až do konce války stabilní – hrál se Beneš, Piskáček, Nedbal, Kálmán, Lehár a samozřejmě Strauss. K rozkvětu olomoucké operety dochází po válce. Ve vedení se vystřídali Vladimír Nechyba a František Paul. Zásadním zlomem bylo téměř tři desítky let dlouhé šéfování Stanislava Regala. Nejenže dokázal najít vynikající sólisty, ale snažil se i o maximální dramaturgickou pestrost zahrnující klasické operety, hudební komedie i muzikál. Ostatně jeho prvním uvedeným muzikálem v čs. premiéře byl Mankowitzův-Henekerův Bleší trh (1961). V souboru působili V. Francová, J. Bézová, J. Krupová, V. Hajerová, V. Konečná, M. Horová, L. Machytková, A. Cásek, A. Jahoda, L. Kramosil, J. Čada, O. Pavlis, M. Pokorný, K. Čepek, J. Sitko, A. Svoboda,  P. Šíma ad. Díky vyrovnané úrovni operety, promyšlené dramaturgii a kvalitnímu souboru se mohly uskutečnit v letech 1976, 1978 a 1983 celostátní přehlídky hudebně-zábavného divadla. Další šéf Vladimír Rampula se snažil o generační výměnu v souboru, což se mu podařilo. Po roce 1989 se do vedení souboru ujal vytížený Pavel Dostál, později Vratislav Spilka a Martin Dubovic. Spojení s operním souborem přineslo snížení počtu premiér na dvě za sezónu. Repertoár byl tradiční, ve kterém převládala klasická opereta interpretovaná domácími umělci. Tentýž směr dodržovali i další šéfové souboru Václav Málek i Ludmila Machytková. V letech 2010 až 2022 vedl soubor opery a operety umělecký šéf Miloslav Oswald. Od sezony 2022/2023 stojí v čele souboru Veronika Loulová.