Vaculíkův Ivan Hrozný zosobňuje bolest i lásku. Baletní soubor Moravského divadla uvede historické drama z 16. století
Tisková zprávaBohatý dramatický děj, milostné zápletky, politické intriky z doby vlády Ivana Hrozného a mocná hudba Sergeje Prokofjeva inspirovaly režiséra a choreografa Libora Vaculíka, aby je zpracoval do podoby baletního dramatu už potřetí, a to se souborem baletu Moravského divadla. Ke spolupráci si přizval známého klavíristu a skladatele Petra Maláska, scénografa Petra Hlouška a výtvarníka kostýmů Romana Šolce. Cara Ivana Hrozného ztvární Aurélien Jeandot a jeho ženu Anastázii Sawa Shiratsuki. Premiéra se uskuteční v pátek 4. listopadu v 19:00 hodin, II. premiéra v sobotu 5. listopadu ve stejný čas.
První setkání Libora Vaculíka s Ivanem Hrozným
– a jeho česká premiéra – se odehrálo v roce 2002 v Janáčkově divadle v Brně.
Vaculík tehdy vycházel hudebně z moskevské partitury, libreto však vypracoval
nové. K Ivanu Hroznému se pak vrátil na scéně Slovenského národního divadla v
Bratislavě v roce 2008.
„Říká se do třetice všeho dobrého. Olomoucké
představení je hodně jiné. Je použitá jiná hudba, protože jsme řešili problémy
s autorskými právy, a tím pádem jsme museli vymyslet do značné míry i novou
choreografii. Je to tzv. „malá verze“ i vzhledem ke komornější scéně Moravského
divadla,“ vysvětlil Libor Vaculík, který se kromě režie a choreografie postaral
o světelnou koncepci a výběr hudby. Ke spolupráci si na post hudebního režiséra
přizval Petra Maláska, jenž vymyslel propojení skladeb, aby hudba neztrácela
dynamiku a logickou návaznost.
Libor Vaculík se nezaměřuje na vykreslení
historické epochy, ale spíš na samotnou osobnost cara a jeho život. „Mám rád
historické příběhy, půlka mé kariéry choreografa se soustředila na zpracování
historických osobností. Je tam láska a všechno, co v takovém příběhu má být. Já
jsem samozřejmě tu historii trochu upravil, není to přesně podle učebnice.
Některé věci se odehrávají jinak, ale pro potřebu divadla a pro vyjádření v
tanci to nějakým způsobem musíte změnit, aby to spolu fungovalo,“ prozradil
dále Vaculík a přiznává, že spíš, než choreografie je pro něho důležité
vyjádření emocí. „Pro mě je zásadní, aby to tanečníci zahráli a bylo to
výrazově silné, protože běžnému divákovi je jedno, jaký kdo udělá skok, ale
podstatné je, aby šly ven emoce.“
„Po úspěchu našeho baletu na Tháliích uvádíme
nový projekt v režii pana Vaculíka, ikony české choreografické scény, na
což se velmi těším, a věřím, že Ivan Hrozný zaujme naše diváky stejně jako tomu
bylo u Sóla pro tři nebo Doriana Graye,“ uvedl ředitel Moravského divadla David
Gerneš.
„Když jsem nastupoval do vedení souboru,
sliboval jsem velké dramatické dějové balety. V režii a choreografii Libora
Vaculíka, který je skutečným mistrem v této oblasti a cítí se v ní jako ryba ve
vodě, vznikl titul, za kterým si hrdě stojím. Jedná se o taneční drama plné
emocí a přirozeného herectví, které je podtrženo nádhernou hudbou Sergeje
Prokofjeva a nápaditou hudební režií Petra Maláska. Nápad uvést tento titul
vznikl ještě před vypuknutím války na Ukrajině, přesto mě ani tato skutečnost
od jeho uvedení neodradila. Nevidím spojitost mezi ruskou kulturní historií a
současnými politickými problémy. Právě naopak téma mocenství a krutosti se
bohužel zdá v současné době stále aktuální,“ uvedl umělecký šéf baletního
souboru Jan Fousek. S tím souhlasí i režisér. „V podstatě se to pořád opakuje.
Byl Ivan Hrozný, Hitler, teď je Putin. Nechci z toho dělat politický balet nebo
reflektovat dnešní dobu. A hlavně jsme to vymýšleli v době, kdy ještě žádná
válka nebyla. Myslím, že v tom příběhu jsou i pěkné věci. Je to, jak to bývá, o
veselém i smutném životě,“ uzavřel Libor Vaculík.
Baletní drama popisuje život Ivana Hrozného od
jeho mládí, kdy si vybral za ženu Anastázii, udělal z ní carevnu a měl s ní
několik potomků. Vypráví také a bojích, které Ivan svádí ve snaze udržet
celistvost země, a o sklonku života, kdy dosadí na trůn svého syna Fjodora. V
roli Ivana Hrozného vystoupí Aurélien Jeandot, kterého bude alternovat Alexey
Ruigomez. Jeho ženu Anastázii ztvární Sawa Shiratsuki v alternaci s Maëvou
Cotton. V dalších rolích bojara Kurbského a Jefrosiny Starické se představí
Sergio Méndez Romero a Emily-Joy Smith.
Z hlediska herectví je zásadní vykreslení
panovníkovy brutální povahy, kterou ovlivnily kruté podmínky, v nichž vyrůstal,
a postupující vážná nemoc, jež nejspíš významně formovala jeho osobnost. „Být
brutální je pro mě jedna z nejnáročnějších částí této role, protože obvykle
takový nejsem. Abych ukázal jeho surovou povahu, musím být ve všem, co dělám,
více fyzicky kontaktní, zvláště s jinými tanečníky při bojové scéně. Výraz
obličeje může být docela ošidný, ale čím méně hezky vypadám, tím drsněji to
působí. Být na pódiu ve mně vyvolává pocit síly, těžko bych to popsal slovy.
Věřím, že to bude pro diváky velmi působivé představení,“ uvedl ke své roli
Aurélien Jeandot. „Jsem šťastný, že mám po boku Jana Fouska, Libora Vaculíka a
Lenku Marsson, kteří mi pomohli projít celým tím náročným procesem. Dělali jsme
vše pro to, abychom našli, co je pro balet nejlepší, a věřím, že jsme odvedli
dobrou práci,“ dodal olomoucký Ivan Hrozný.
Postava Anastázie je v tomto zpracování zásadní. „Anastázii mám opravdu ráda, zvlášť, když vím, že je to reálná a důležitá postava v historii. Myslím, že je milující, starostlivá, silná, krásná a vždy jedná ve snaze podpořit svého muže, což je pěkné hrát. Ona ho bezpodmínečně miluje, a i když si je vědoma špatných věcí, kterých se dopustil, vždy je na jeho straně, protože ví, že není psychopat, ale že vše dělá tak, jak si myslí, že je nejlepší pro jeho zemi,“ sdělila Sawa Shiratsuki.
Dobové kostýmy navrhl vyhledávaný výtvarník
Roman Šolc, který s Vaculíkem pravidelně spolupracuje. O scénu se postaral Petr
Hloušek. „Vycházel jsem zejména ze starší dřevěné ruské architektury a z
architektury pravoslavných dřevěných kostelů. Jednotícím elementem je tedy vysoký
jakoby severský tympanon evokující lomený oblouk. Hlavním elementem je masivní
dvoukřídlá brána, která umí zavřít celou scénu, dále dvoudílné schodiště s
naddimenzovanými stupni a v zadním plánu terasa s trůnem s náznaky
pravoslavných ikon,“ popsal východiska scénografie Hloušek.
Libor Vaculík se na jeviště Moravského divadla
vrací po jedenácti letech od uvedení baletu Sen noci svatojánské. Ještě předtím
tu režíroval baletní inscenace Královna Margot, Slovanské dvojzpěvy a Edith –
vrabčák z předměstí.
Pavlína Dočkalová/ Tisková mluvčí, PR