Význam Janáčkovy v pořadí třetí opery Její pastorkyňa spočívá kromě jiného v tom, že v celosvětovém měřítku jde o jednu z prvních oper složených na prozaický, neveršovaný text. Skladatel vytvořil vlastní libreto na námět dramatu Její pastorkyňa od Gabriely Preissové. Světová premiéra se na Janáčkovo přání měla uskutečnit v Praze, tehdejší šéf opery Národního divadla Karel Kovařovic ji však odmítl. První uvedení klasického díla světové operní literatury tak v roce 1904 zažilo Brno. V pražském Národním divadle měla Její pastorkyňa premiéru až v roce 1916, poté, co Janáček souhlasil s Kovařovicovými úpravami opery. Tuto upravenou verzi uvede také soubor opery a operety Moravského divadla.

„Leoš Janáček patří ke světovým operním skladatelům a uvedením Její pastorkyně si připomínáme devadesát let od skladatelova úmrtí. Jeho hudba v olomouckém divadle dlouho nezazněla a jsem přesvědčený, že si pro svou genialitu a světovost zaslouží být v českých divadlech uváděná častěji,“ uvedl umělecký šéf souboru Miloslav Oswald. Pro autora hudebního nastudování Tomáše Hanáka je Její pastorkyňa srdeční záležitostí. „Dílo Leoše Janáčka je v zahraničí nesmírně populární, u nás však mají stále někteří lidé z jeho tvorby strach. Myslím si, že právě opera Její pastorkyňa je tím ideálním dílem, které dokáže zpřístupnit Janáčkovu hudbu každému. Dokonalé vykreslení charakterů jednotlivých postav a jejich duševního rozpoložení, hledání pravdivého výrazu, který se dotýká nejhlubšího lidského nitra, musí oslovit každého vnímavého posluchače. Jako naprostý kontrast k těmto introvertním plochám se staví velké sborové scény v neofolklorním stylu, které zase strhávají svou efektností,“ popsal Hanák. „Její pastorkyňa je pro mě osobně klenotem české, ba dokonce světové opery, a to nejen kvůli geniální hudbě Leoše Janáčka, ale i kvůli silnému příběhu,“ dodal ředitel Moravského divadla Olomouc David Gerneš.

Režisér Václav Málek se s touto Janáčkovou operou setkává podruhé. „V roce 1995 jsem v olomoucké inscenaci Martina Dubovice a Zvonimíra Skřivana ztvárnil Lacu. Nyní se vracím na místo činu, jen jsem změnil stranu rampy. Její pastorkyňa nabízí strhující tragický příběh. Hrdina, respektive hrdinka, se vzpírá osudu, svádí s ním marný boj a do katastrofy strhne i ty, které miluje. Společně s autorem scény Jaroslavem Záděrou a kostýmní výtvarnicí Eliškou Lupačovou jsme vše podřídili vyprávění příběhu a udělali maximum pro to, aby zazněl v plné síle. A především, aby oslovil diváky,“ zdůraznil Málek.

V roli Kostelničky se představí Magda Málková v alternaci s hostující Ilonou Rédlovou. „Role Kostelničky mě v podstatě provází celým profesionálním životem. Tato inscenace je už moje čtvrtá a kruh se symbolicky uzavírá. Poprvé jsem Kostelničku ztvárnila v olomoucké opeře v roce 1995. Mezitím se uskutečnily inscenace Její pastorkyně v Košicích a poté v Liberci. Kostelničku vnímám jako velmi silnou a životnou postavu, náročnou nejen pěvecky, ale i herecky. Navzdory hroznému skutku, který spáchala, bych byla ráda, aby divák cítil a snažil se pochopit, že jej vykonala pod silným tlakem okolností a přijala spravedlivý trest,“ uvedla Málková. Jenůfu ztvární Radoslava Mičová v alternaci s hostující Barborou Řeřichovou. „Dle mého názoru napsal Janáček dokonalé dílo, kde do sebe vše zapadá a je logicky propojené – slovo, hudba, charaktery postav, dějová linie. Jenůfa je nádherná postava, její ztvárnění je výzvou, před kterou mám respekt,“ zdůraznila Mičová. Nevlastní bratry Laca a Števu si zahrají Jakub Rousek a Milan Vlček, respektive Petr Martínek a Juraj Nociar. „S touto rolí se setkávám potřetí. Poprvé to bylo v Brně, kde jsme v rámci projektu na JAMU nastudovali první verzi opery z roku 1904. Pak ve Slezském divadle Opava, za tuto inscenaci jsme dostali cenu diváků Libuška. A do třetice nyní na mé domácí scéně. S jinými Janáčkovými operami bohužel pěveckou zkušenost nemám, ale rád bych, Janáčkova hudba se mi moc líbí,“ sdělil Rousek.

Připravovaná inscenace bude v pořadí desátou v historii olomouckého divadla, přičemž prvního uvedení v hanácké metropoli se Její pastorkyňa dočkala 4. října 1924, režii měl Bohuš Vilím, dirigentem byl Karel Nedbal.