Olomoucká činohra uvede Fantastické divadlo Gura Korena. Jak si netradiční divadelní spolek poradí se Shakespearem a „mecenáši“ z mafiánského podsvětí?

Hlavními hrdiny příběhu jsou tělesně a mentálně postižení členové amatérské divadelní skupiny s názvem Fantastické divadlo, jež pro své nekalé potřeby využije rodina nepříliš šikovných drogových dealerů, která se jejich prostřednictvím rozhodne propašovat do Makedonie několik kilogramů kokainu. Mafiáni se tak, zdánlivě nezištně, stanou hlavními mecenáši neobvyklé divadelní skupiny, která shání peníze na cestu do Makedonie, kde chce na divadelním festivalu zaujmout publikum svou adaptací Romea a Julie. 

Autorem této neotřelé a lehce absurdní komedie je izraelský dramatik, herec a režisér Gur Koren. „Hru Fantastické divadlo od Gura Korena si vybrala sama paní režisérka Tereza Říhová, respektive nám ji doporučila k přečtení. S dramaturgyní Michaelou Doleželovou jsme se shodli, že si nevzpomínáme, kdy naposledy jsme se tak skvěle bavili při čtení nějakého textu, a že bychom se někdy tolikrát od srdce zasmáli nahlas,“ uvedl šéf činohry Roman Vencl. 

„V Moravském divadle chceme mimo klasických děl dávat prostor současné tvorbě. Věřím, že nás čeká zajímavá podívaná, která citlivě brnká na strunu určitým stereotypům ve společnosti, zároveň ale divákovi nabídne mnoho příležitostí se upřímně zasmát, a to je, myslím, v dnešní době to hlavní,“ uvedl ředitel Moravského divadla David Gerneš.

„Pro mne je hlavním tématem otázka, kdo je ve skutečnosti oním „postiženým“. Zda jsou to lidé s handicapem nebo my, většinová společnost. Ať už se jedná o mezilidské vztahy nebo vnímání věcí, které nás obklopují. A postavit proti sobě na jeviště tyto dvě skupiny považuji za velmi zajímavou výchozí dramatickou situaci. Nejen divadelně, ale především lidsky. Byť se jedná o komedii, divák dostává prostor si v některých situacích uvědomit, jaký vztah a názor má k handicapovaným on sám. Při zkoušení pracujeme i s předsudky a stereotypy, které se ve společnosti objevují. Tato možnost interpretace mě na hře zaujala asi nejvíce,“ přiblížila svůj záměr režisérka Tereza Říhová. 

„Diváci se mohou těšit na opravdu zajímavou komedii, která je až do poslední chvíle plná všemožných, ale i nemožných zvratů a překvapení. Velká výzva je to i pro většinu obsazení, protože valná část herců musí ztvárnit lidi s takzvaně speciálními potřebami,“ prozradil dále Vencl. Otázkou, jak pojmout vyobrazení skupiny handicapovaných osob, se režisérka s dramaturgem Patrikem Bouškem intenzivně zabývali. „Předně musím zmínit, že již autor sám pracuje s výraznou divadelní licencí, a tedy ani v textu není obsažena přesná studie jak samotných mafiánů, tak lidí s různými druhy handicapů. V rámci běžného divadelního provozu ani není možné vytvořit realistický obraz handicapovaných – to by byla intenzivní herecká studie minimálně na půl roku práce. Také jsme samozřejmě řešili i otázku korektnosti takovéhoto přístupu v dnešní době,“ vysvětlila svůj přístup Říhová a dramaturg Patrik Boušek ji doplňuje. „Snažili jsme se spolu s herci rozvinout vnitřní svět jejich postav, který může být mnohem bohatší než se na první, vnějškový, pohled může zdát. Takto vzniklé komediální momenty nám umožnily vyhnout se vysmívání se lidem, kteří mají odlišné potřeby než zbytek společnosti. Namísto toho vznikají momenty, kde humor plyne z určité bezelstnosti a hravosti, která by v životě prospěla nám všem. Cynické slovní přestřelky, s jejichž pomocí komunikuje rodina Giornů, jsou dalším zdrojem humoru. Je to ovšem humor, u kterého někdy tuhne úsměv na rtech," prozradil Patrik Boušek. Tvůrci se dle svého vyjádření soustředí na vzájemné interakce, chování celé skupiny, vytváření chaosu, a významným výrazovým prostředkem se stala také pohybová stránka, s níž hercům pomáhal Jan Bárta.

Otce mafiánské rodiny Tobyho Giorna ztvární Zdeněk Julina, pro něhož se jedná o první roli ve stálém angažmá. Jako host si v Moravském divadle zahrál již roli Habigera v Krobotově Zániku samoty Berhof. „V Berhofu nás hrálo pět a byla to hostovačka, člověk se na to dívá úplně jinak. Teď je to moje první role jako stálého člena Moravského divadla a je nás tam hodně. Seznamuji se, sonduji, kdo jak reaguje, kdo jaký je, na koho si můžu dovolit nějaký vtípek a na koho ne. Myslím, že to do sebe začíná zapadat a cítím se s kolegy výborně,“ uvedl Zdeněk Julina a ke své roli dodává. „Hrát šéfa mafiánské rodiny je sen každého muže. Těšil jsem se na to moc. A baví mě to. Toby se přiženil do mafiánské rodiny. Tatínek mé manželky Very byl velmi úspěšný mafián a Toby se mu chce vyrovnat, ale zatím mu to moc nevychází. Ale jednoho dne to přijde a bude dobrý mafián,“ dodává Julina. Veru, Tobyho ženu a majitelku svatebního salonu, kde se představení z velké míry odehrává, hraje Vlasta Hartlová, jejich syna Jan Ťoupalík, a partu tohoto klanu doplňuje rodinný spolupracovník Tomáš Krejčí.

V rámci skupiny amatérských divadelníků, kterou vede režisérka Olívie Levy v podání Jany Posníkové, se potkávají osoby se zdravotním i mentálním handicapem. Ústřední dvojici představitelů „Romea a Julie“ hraje Lukáš Červenka a Natálie Tichánková. Mezi dalšími členy se představí Vendula Nováková, Jaroslav Krejčí, Petr Vaněk, Naděžda Chroboková-Tomicová a Marek Pešl. 

Postavu neslyšící dívky Niny si zahraje Vendula Nováková. „Nina miluje divadlo, je chytrá, nechybí ji humor. Kvůli charakteristice jejího handicapu jsem se naučila doopravdy znakovat, což je velmi těžká disciplína. Přemýšlíte v jednotlivých slovech-znacích a ne v celých větách,“ sdělila ke své roli Nováková a dodává, že se jí podařilo naplno vcítit do života osoby se zvláštními potřebami. „Nejdříve jsme zkoušeli, že Nina bude opravdu němá. Ale v tu chvíli jako by zmizela, nikdo ji neregistroval, nikdo ji neslyšel, nikdo ji nevnímal. Díky tomu jsem si uvědomila, jak je lehké takového člověka vypustit ze života, ze zorného pole. Zkrátka vás lidi začnou ignorovat,“ sdělila své pocity Nováková.

Režisérka si ke spolupráci přizvala výtvarníka Davida Janoška, který není v Moravském divadle žádný nováček. Za sebou má řadu úspěšných inscenací. Scénu a kostýmy navrhl také pro Fantastické divadlo. „Scénografie je jevištní metaforou několika prostor. Základním a výchozím zároveň je moderní svatební salon paní Very. Prostor je ale koncipován tak, aby asocioval i vyosený dřevěný „kulturák“, společenské centrum nebo tribunu antického divadla, v němž se odehrává příběh zkoušeného představení Romea a Julie. Kostýmy jsou pak rozděleny do tří kontrastních rovin. První je moderní oděv mafiánské rodiny v současných trendy barvách a střizích. Další, „civilní“ oděv skupiny v pastelových barvách, na sebe přibírá organzové kostýmy, v nichž divadelníci zkouší představení. A to vše doplňuje variace na renesanční kostýmy pro představení Romea a Julie v černostříbrných nebo černozlatých tónech, která odráží renesanční dobovou módu přenesenou do dneška. Inspirace v renesančním umění je přítomná i v několika detailech, které se táhnou celou inscenací jako červená nit a které, doufáme, divák v průběhu večera stihne objevit,“ prozradil k vizuální podobě inscenace Janošek.

Hra Fantastické divadlo (v originále Hamugbalim) měla světovou premiéru v Tel Avivu v roce 2014. V rámci České republiky se bude jednat teprve o druhé uvedení. Poprvé se jí zhostilo v roce 2018 Městské divadlo v Kladně a uvedlo ji pod názvem Neúp!ní. Pro režisérku Terezu Říhovou se jedná o první spolupráci s Moravským divadlem, ale v Olomouci již dříve působila v Divadle na cucky a Divadle Tramtarie. 

K příležitosti uvedení této hry vznikl ve spolupráci s organizací SPOLU Olomouc benefiční kalendář. Výtěžek z jeho prodeje poputuje organizaci v plné výši. SPOLU Olomouc poskytuje sociální služby osobám s handicapem, dělá osvětu a snaží se působit i na poli legislativy. Na fotografiích, které byly pořízeny v zákulisí Moravského divadla, uvidíme herce společně s klienty organizace.

Pavlína Dočkalová, Tisková mluvčí/ PR