Moravské divadlo Olomouc uvede originální balet Frida

15. 3. 2011 / Tiskové zprávy
Životní příběh mexické malířky Fridy Kahlo ožije na prknech Moravského divadla Olomouc. Choreograf a režisér Robert Balogh vykreslil za pomoci prostředků moderního tanečního divadla v koncentrované formě její bouřlivý život, milostné vztahy i fatální lásku k manželovi Diegu Riverovi. Premiéra se koná v pátek 18. března v 19.00 hodin.

Celovečerní taneční představení slibuje silné zážitky umocněné strhujícími výkony celého baletního souboru. V hlavní roli Fridy se představí Renáta Mrózková v alternaci s Andreou Hrbkovou. Roli jejího manžela Diega tančí Jan Seitl a Ivo Jambor. Robert Balogh, který je autorem libreta i choreografie,  vytvořil originální představení, v němž se prolne životní příběh malířky obdařené mimořádnou inteligencí, všestranným uměleckým talentem, ale postižené velkým neštěstím a osobním utrpením. Moravské divadlo Olomouc umožnilo, aby vznikla nová originální inscenace, která je v rámci České republiky výjimečná. „Jedná se o silný příběh, který se v knižní podobě stal bestsellerem a byl velmi úspěšně zfilmován s mexickou filmovou hvězdou Salmou Hayek v hlavní roli. Jsem přesvědčen, že životní osudy jedné z nejpopulárnějších umělkyň světa, královny autoportrétu, handicapované ženy, oddané manželky i milenky významných mužů, osloví diváky všech věkových kategorií,“ nastínil ředitel Josef Podstata. V inscenaci jsou použity nahrávky věhlasných muzikantů, mezi nimiž jsou například takové osobnosti jako Elliot Goldenthal, Astor Piazzolla & Garry Burton, Richard Galliano, Arvo Pärt, Benny Goodman či Keith Jarrett. Autorem scény je hostující Jan Dušek, kostýmy navrhla hostující Klára Vágnerová, asistentkou choreografa je Dana Krajevskaja. Robert Balogh vytvořil choreografie celé řady baletů, například Andersen (O. Nedbal, 2005), Broučci (T. Frešo, 2006), Louskáček (P. I. Čajkovskij, 2007), Simba (2009) a Karel Gott – zlatý hlas z Prahy (2010). Je autorem divácky velmi úspěšného titulu Queen. Velkou pozornost zaznamenala jeho choreografie celovečerního baletu Macbeth s hudbou K. Molčanova. Svými choreografiemi se prezentoval také v mnoha evropských zemích a s úspěchem se účastnil řady mezinárodních choreografických soutěží. V Tokiu v roce 1991 získal třetí místo za povinnou skladbu na část Ravelova Smyčcového kvartetu F-dur nazvanou Nerozluční a za volnou skladbu Neklidné vidiny. V roce 1994 mu byla v americkém Jacksonu udělena zlatá medaile za moderní choreografii Cítím se fajn. Pro Roberta Balogha je typické užívání hudebních koláží, které si sám připravuje. Obvykle bývá i autorem libreta a režisérem. Úzce spolupracuje s baletním studiem při Moravském divadle Olomouc.

Klára Vágnerová – kostýmní výtvarnice

Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor modelování a navrhování oděvů. Ve studiu pokračovala na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, kde se věnovala scénografii a oboru kostým a maska u prof. Jana Duška a prof. Jany Zbořilové. Na DAMU se účastnila společných mezinárodních projektů fakulty a London College of Fashion a také absolvovala studijní stáž na Institute del Theatre v Barceloně. Se současným šéfem činohry Moravského divadla,  režisérem Michaelem Tarantem, spolupracovala na inscenacích Krvavá svatba (Divadlo pražské konzervatoře v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, 2006), Attila (Moravské divadlo Olomouc 2006), Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni (Národní divadlo moravskoslezské, 2007), Dalibor (Moravské divadlo Olomouc 2009). Podílela se také na baletních inscenacích Roberta Balogha Macbeth (Národní divadlo moravskoslezské 2007, Olomouc 2009) a Madam Butterfly (Jihočeské divadlo 2008).

Jan Dušek

Dosud navrhl přes pět set výprav k inscenacím (mnohdy včetně kostýmů) pro většinu českých i slovenských divadel. Vystudoval scénografii na pražské DAMU u prof. Františka Tröstera. Po absolutoriu v roce 1967 odešel do Ostravy, kde působil jako jevištní výtvarník ve Státním divadle a od roku 1968 v Divadle Petra Bezruče. Dále byl mimo stálé angažmá. Významná je jeho pedagogická činnost. Od roku 1983 přednáší scénografii na DAMU v Praze, v roce 1990 zastával funkci děkana Divadelní fakulty AMU a od roku 1992 je vedoucím katedry scénografie (1994 byl jmenován profesorem). Jako pedagog působil na stážích mj. ve Velké Británii, USA, Španělsku a Nizozemsku. Svou tvorbu pravidelně prezentuje na Pražském Quadrienalle, podílel se i na výstavě Kde domov můj v Praze (1990); získal první cenu na Trienale v Novém Sadu (1974) a je nositelem Ceny Alfréda Radoka (1996). V zahraničí pracoval v divadlech v Baden-Badenu, Münsteru, Karlsruhe, Los Angeles, v divadlech v Polsku a řadě dalších. Často pracoval pro Divadlo Na Zábradlí na inscenacích Pantomimy Ladislava Fialky (např. Knoflík, Noss) a na činoherních inscenacích Evalda Schorma (Malý Hamlet, Maraton). Spolupracoval s mnoha významnými režiséry, například s J. Pleskotem, V. Strniskem, P. Hradilem, F. Čechem, A. Hajdou, M. Langem, J. A. Pitínským, O. Ševčíkem, M. Porubjakem, M. Dočekalem, Z. Černínem i choreografy – P. Šmokem, L. Vaculíkem, P. Zuskou a R. Baloghem.

Frida Kahlo,

vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón (1907 až 1954). Mexická malířka počátku 20. století. Malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Jako mnozí surrealističtí umělci aktivně podporovala komunismus. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého. Vytvořila 143 maleb, 55 z nich jsou autoportréty. Žila ve stínu svého muže, také malíře Diega Rivery, a po více než padesáti letech po své smrti se stala jednou z nejpopulárnějších umělkyň světa. Fridino dětství a dospívání nebylo jednoduché. Onemocněla obrnou a i po jejím vyléčení kulhala na pravou nohu. Od roku 1922 navštěvovala školu, která nabízela nejlepší vzdělání v Mexiku. Frida byla dobrou studentkou, chtěla se stát lékařkou. Její plány překazila vážná dopravní nehoda, po níž podstoupila řadu operací. Tato událost ovlivnila celý Fridin umělecký život. Úspěchem byla první oficiální výstava v Julien Levy Gallery v New Yorku i pařížská výstava z roku 1939. Po návratu z Paříže zažádali Frida a Diego o rozvod, aby se o rok později opět vzali. Frida trpěla Riverovou nevěrou a útěchu hledala v řadě dalších vztahů s muži i ženami, v alkoholu, drogách, ale zejména v malířství. Celé její dílo je velmi intimní zpovědí o jejích duševních stavech, vizích, obavách, touhách a nočních můrách. Celý život Frida trpěla neustálými bolestmi, podrobila se opakovaným operacím páteře, nosila ocelový korzet, dostávala injekce morfia, na kterém se stala závislou. V roce 1953 byla otevřena její první výstava v Mexiku v Galerii Arte Contemporaneo. Fyzické útrapy pokračovaly po amputaci pravé nohy, kdy ztratila vůli k životu a několikrát se dokonce pokusila o sebevraždu.

FRIDA

Osoby a obsazení

FridaAndrea Hrbková / Renáta Mrózková

RiveraIvo Jambor / Jan Seitl

KristinaLucie Martináková / Sylva Soldatenkova

MatkaDana Krajevskaja

OtecVadim Tsepelev

SmrtMikina Kawamura / Michal Kováč

SmrtkaElena Iliina / Michaela Tsepeleva

BolestIvo Jambor / Jan Seitl, Michal Priessnitz / Andrej Šarajev

MěsícAndrea Hrbková / Elena Iliina

SlunceJán Kočík / Dmitrij Savakov

Čínská fotografkaLucie Rojková / Aya Shinoda

Milenky RiveryEma Krajčírová, Lena Kuzněcovová, Dita Salayováa členové baletního souboru