Dříve byla hra Měsíc nad řekou stálicí českých a moravských scén, dnes je uváděna spíše sporadicky. „V Moravském divadle Olomouc se dočkala nastudování po dlouhých 49 letech. Hrála se tady naposledy v roce 1962 a předtím s odstupem dvaceti let v letech 1942 a 1922,“ připomněl ředitel Josef Podstata.  Autorem scény je hostující Jan Dušek, kostýmy navrhl Zdeněk Černín, který kromě režie nastudoval také jednu z rolí a text jazykově upravil. Šrámkova hra Měsíc nad řekou byla napsána na vlně humanismu po skončení jedné z největších světových tragédií 20. století. Podle režiséra Černína byla inscenátory chápána, a možná i autorem zamýšlena, jako obraz maloměstské rodiny toužící po pochopení a harmonii. Pozdější Krškův film, který dodneška ovlivňuje diváky vzhledem k jeho častým uvedením v cyklu filmů pro pamětníky, byl natočen v poúnorové atmosféře budování nového lidového státu a idealistického vidění světa. „Jednoduchá inscenační i filmová řešení byla pod vlivem těchto okolností dostačující a takovýto výklad velké části divácké obce konvenoval. Ve hře je však zakódován daleko větší potenciál složitých, psychologicky vyhrocených mezilidských vztahů platných po celou existenci moderní civilizace. Možná by se i sám Šrámek divil, jak se mu podařilo naplnit jednání postav jeho dramatu a jak hra napsaná téměř před sto lety rezonuje s problémy dnešní rodiny a společnosti,” vysvětlil režisér. Zdeněk Černín se pokusil právě současným viděním a chápáním celospolečenských i rodinných problémů dešifrovat život jednotlivců toužících po individuálním štěstí. Snažil se rozkrýt motivy jejich pokryteckého jednání i falešných představ o harmonickém životě i bolestném zjištění toho, kdo vlastně jsme, a jak na tom jsme. „I když se tento pokus může jevit jako příliš drsný, jsem přesvědčen, že touha dozvědět se o sobě co nejvíce, i když nám to nemusí vždy působit radost, je věcí velmi pozitivní. Jsem přesvědčen, že i o tom chtěl navenek cudný a plachý Šrámek vypovídat svým Měsícem nad řekou. Doufejme, že se nám podařilo promlouvat o všedních, ale zároveň existenciálních problémech lidí i s nezbytným humorem, bez něhož by se nám žilo velmi těžko,” nastínil své pojetí Zdeněk Černín.

Osoby a obsazení

JAN HLUBINA – Jaroslav KrejčíJOSEF ROŠKOT – Vladimír Hrabal j. h. / Zdeněk Černín j. h.VILLY ROŠKOT – Jiří Suchý z TáboraPANÍ HLUBINOVÁ – Ivana PlíhalováSLÁVKA HLUBINOVÁ – Tereza RichtrováRŮŽENA PAVLÁTOVÁ – Vendula FialováPEČÁRKA – Roman Vencl

Zdeněk Černín

Český režisér, pedagog, herec. Na scéně Moravského divadla se poprvé představil v říjnu 2001 jako operní režisér Mozartova Dona Giovanniho. Hostuje v dalších divadlech u nás i v zahraničí.Vystudoval vojenské gymnázium v Opavě a herectví na brněnské JAMU pod vedením profesorů Rudolfa Krátkého, Jaroslava Dufka a Pavla Hradila. Své první profesionální angažmá nastoupil v Severomoravském divadle v Šumperku. Po dvou letech se vrací zpět do Brna, tentokrát do souboru Mahenovy činohry. Jednou z nejvýznamnějších rolí se stal Amadeus (1982) ve stejnojmenné Shafferově hře, kterou později režíroval na jevišti Městského divadla Brno. K dalším významným rolím patřil poručík Emil ve Slaměném klobouku (1987), Bulanov v Lese (1987), Orin ve hře Smutek sluší Elektře (1988), sluha Pomet ve hře Dundo Maroje (1989) nebo učitel Kudrlička v Našich furiantech (1989).Od roku 1992 působil nejdříve jako herec, později se stal režisérem v Městském divadle Brno. Jeho první rolí v novém angažmá byla titulní role v Nashově komedii Obchodník s deštěm. V roce 1994 debutoval jako režisér inscenací Naše městečko. Jeho režijní práce pak pokračovala řadou dalších inscenací – Alžběta Anglická (1995), za niž představitelka hlavní role Zdena Herfortová obdržela Cenu Thálie, Heda Gablerová (1996), Othello (1996), Kean IV. a Amadeus (1997), Les (1998), Mistr a Markétka; Naši furianti (1999), Sluha dvou pánů (2000), vlastní text hry Libuša (2001), Libertin (2002), Přelet nad kukaččím hnízdem (2002), Hráči (2003), Čekání na Godota (2003), Racek (2004). Mezi novější inscenace patří Bouře, Equus, Marie Stuartovna, Poprask na laguně, Sbohem, lásko, Slaměný klobouk, Vydrž, miláčku, Blbec k večeři a Kočka na rozpálené plechové střeše.

Fráňa Šrámek

Fráňa Šrámek se vepsal do českých kulturních dějin především jako básník a prozaik. Méně známá je jeho tvorba dramatická, s výjimkou her Léto a Měsíc nad řekou. Šrámek je dramatikem, který ve své době přinesl nové impulsy. Jeho hry se vyznačují barvitým lyrickým jazykem a soustředěním na vnitřní život postav. Také stavba dialogu je u Šrámka velmi moderní – postavy prozrazují své pohnutky jaksi mimoděk. Nová byla i témata, která Šrámek do českého divadla vnesl a která se prolínají celým jeho dílem.

Simona Součková