Boží mlýny v české premiéře, inscenaci Moravského divadla zdobí písně Jaromíra Nohavici

Tisková zpráva

Poslední činoherní premiéra letošní sezony je skutečně mimořádná. Soubor pod vedením Romana Vencla se totiž rozhodl uvést na jeviště Boží mlýny, román Jana Vrby z roku 1919. Přestože se toto dílo dočkalo před osmdesáti lety filmové verze, na divadelní adaptaci si poprvé troufl až nyní právě olomoucký soubor. Herce budou na jevišti doprovázet písně Jaromíra Nohavici v podání živé kapely. Premiéra se uskuteční v pátek 11. května v 19 hodin.


Výchozím okamžikem románu je křivá přísaha, kterou vykoná sedlák Záhoř. Tvrdí totiž mladému Podestátovi, že jeho otci vrátil tři sta zlatých předtím, než starý Podestát zemřel. Lživé prohlášení pronese i před soudem. Trest za spáchaný hřích má brzy dopadnout nejen na Záhoře, ale i na jeho syny. 


Uměleckého šéfa činohry a režiséra inscenace Romana Vencla na Vrbův román upozornila dramaturgyně Michaela Doleželová. „Oba máme rádi díla venkovského realismu. Už po prvním přečtení mi bylo jasné, že tahle látka si zaslouží být inscenována. Ideové pojetí románu je natolik univerzální a nadčasové, že vlastně nedokážu pochopit, jak je možné, že to budeme až my, kdo bude mít s Božími mlýny českou divadelní premiéru. Téma jakéhosi vyššího principu zaštiťujícího naši existenci mě velmi přitahuje a je jedno, jak takový princip nazýváme. Já sám jsem ateista, ale to neznamená, že bych se nesnažil žít podle určitých hodnot, ostatně jako asi každý z nás,“ uvedl Vencl.


Režisér se rovněž ujal dramatizace románu. „Byla to pro mě jedna z nejpříjemnějších prací s textem. Ten příběh je fascinující. Samotné napsání scénáře mi zabralo necelé čtyři týdny a musím říct, že to šlo tak nějak podivně lehce. Zkrátka jsem přesně věděl, jaká slova volit, protože mám naprosto jasno v tom, proč jsem si tohle dílo vybral a proč ho chceme divákům zahrát,“ zdůraznil Vencl. 


Zásadním rozhodnutím bylo přenést děj z Domažlic na Hanou a doprovodit jej písněmi Jaromíra Nohavici. „Příběh Božích mlýnů je natolik univerzální, že prostředí, do nějž je zasazen, není pro celkové vyznění nijak určující. Jeho přenesení na Hanou je přeci jen divácky mnohem atraktivnější a musím říct, že pro mě i výtvarně zajímavější. Myslím si, že poetika hanácké vesnice z přelomu devatenáctého a dvacátého století a především pak místní folklór je o něco pestřejší a pro výtvarníky byl vizuálně velmi inspirativní,“ vysvětlil Vencl. O zapojení písní Jaromíra Nohavici bylo rozhodnuto od samého začátku. „Hned po prvním přečtení knihy mi bylo jasné, že v případné divadelní adaptaci musí znít Nohavicovy písně. Díky velké přímluvě Ivany Plíhalové souhlasil pan Nohavica s použitím svých skladeb v naší inscenaci. Moravské divadlo Olomouc je tak jediným divadlem u nás, kterému je dovoleno použít v představení Nohavicovy písně a živě je interpretovat. Je neuvěřitelné, jak tam ty skladby sedí - minimálně tři z nich vypadají, jako by byly napsané přímo pro tuto inscenaci,“ upozornil Vencl. V inscenaci zazní mj. písně Zítra ráno v pět, Košilka, Minulost či Svatební.


Autorem hudebního nastudování je Filip Tailor, který známé písně upravil do nového aranžmá pro cimbál, housle, klavír, kytaru a kontrabas. „Prvotní nadšení se střídalo s vědomím obrovské nálože práce spojené s úpravami písní, samozřejmě jsem cítil i velkou zodpovědnost, protože nikdo nechce pokazit hudbu tak významného autora. Do textů ani melodií jsme téměř vůbec nezasahovali, takže se zpěvem je diváci určitě poznají. Některé aranže vychází z původních aranží a některé jsou posunuté do úplně jiné emoce, ať už přímo, nebo v podtextu, mezi řádky,“ popsal Tailor. 


V roli sedláka Záhoře se představí Václav Bahník. „Přestože je bohatý, zapře sedlák Záhoř relativně malou částku. Udělal špatný krok a už nemůže zpátky. Celý konflikt a následná tragédie vyplynou z malichernosti. Záhoř je záporná postava, ale v každém člověku je vždy něco dobrého. U Záhoře je to láska k synům,“ přiblížil herec a dodal, že přesun děje na Hanou může být pro publikum atraktivní. „Život na vesnici byl stejný v Čechách i na Moravě a zdejším divákům bude hanáčtina blízká. Určitě se najdou lidé, kteří budou tvrdit, že to a to se hanácky říká jinak, ale bratři Mrštíkové také přišli v Maryše se svou verzí moravštiny a nikdo jim to nevyčítal,“ doplnil s úsměvem. Syny Vondru a Matěje ztvární Lukáš Červenka a Tomáš Krejčí. Osudovou ženu obou bratrů Nanu si zahraje Vendula Nováková. „Nana je mladé energické děvče, které se řídí srdcem. Věří, že vše, co v danou chvíli dělá, je správné. Celý děj tím však tak trochu zkomplikuje. Touží být aspoň na chvíli šťastná, což je prosté, ale v tomto příběhu neuskutečnitelné,“ přiblížila Nováková, která si hraní v hanáčtině užívá. „Hanáčtina je krásná, zpěvná a hodně mě baví. Byť mě na každé zkoušce opravují, protože se vždy najde sporné slovo, které se může vyslovit několika způsoby,“ doplnila. 


Mladého Podestáta ztvární Jan Ťoupalík, v inscenaci dále účinkují Natálie Tichánková, Naděžda Chroboková-Tomicová, Ivana Plíhalová, Jaroslav Krejčí či Michal Przebinda, který se rolí starosty Zimana loučí s angažmá v olomoucké činohře.


Scénu, která se obejde bez přestaveb a kterou zdobí strom coby symbol rodu i všudypřítomný krucifix, navrhl Miroslav Král. Kostýmy využívající prvků z hanáckých krojů navrhla Lucie Halgašová.


Nejbližší reprízy: 14., 26. a 29. května.



9.5.2018