Příběh, odehrávající se v 60. letech na chmelové brigádě, vypráví o vztazích mezi mladými brigádníky, jejich vedoucími a učiteli, a především o vztahu sedmnáctileté Hanky a stejně starého Filipa, kteří v době spoutané režimem hledají skulinu, jíž by mohli uniknout a užívat si svobody a lásky. Té však nepřejí nejen společenské zvyklosti, ale ani někteří jejich spolužáci. Režisér Petr Novotný inscenuje příběh plný mladických rozmarů a unáhlených rozhodnutí, malicherných sporů, žárlivosti, naděje v lepší zítřky a touhy po lásce a přátelství – přesně v duchu filmové předlohy.

Průvodci jsou tři zpěváci (místo kytar je odlišují společenské obleky), hudební doprovod tvoří živá kapela v orchestřišti. Zachované jsou dobové reálie, barevnost a styl kostýmů a některé stěžejní rekvizity jako proutěné koše, vybavení Filipova provizorního obydlí (včetně vyrobené sprchy, županu a houpacího křesla), dále moped, rákos a samozřejmě všudypřítomný chmel.

Tvůrci dodrželi princip filmových muzikálových čísel, ale vytvořili originální choreografie a jednotlivé výstupy podpořili vyšší mírou stylizace. Když například hlavní hrdinka prezentuje svůj půvab před ostatními děvčaty v noclehárně, má na sobě módní bílé spodní prádlo, jež obdivuje pět dívek v bílých nočních košilkách. Barevnost a určitá uniformita kostýmů společně s namodralým světlem tak tvoří stylizovaný obraz, který podtrhuje antiiluzivnost písňových čísel, kontrastující s realistickým zpodobněním děje. Podobně je řešena i scéna plesu, kde se všechny dívky oblékají do černobílých šatů a chlapci mají černé obleky s bílými košilemi.

Dvouhodinové představení běží v rychlém tempu rytmizovaném hudbou, písněmi a energickými tanečními čísly. Činoherní soubor Moravského divadla je obohacen o hostující mladé zpěváky a zpěvačky v rolích brigádníků, kteří přinášejí mladistvou atmosféru a tvoří kontrast k dospělým postavám. Těmi jsou profesorka (Vladimíra Včelná), kuchařka (Ivana Plíhalová), správce (Václav Bahník), ale také průvodci (Jan Ťoupalík, Petr Kubes a Adam Sychrow, j. h. / Filip Tailor, j. h), kteří jakožto muži v nejlepších letech s patřičným nadhledem komentují děj.

K představitelce Hanky, čtyřiadvacetileté Daniele Klevetové, však tvůrci nezvolili vhodný herecký protějšek. Dvaatřicetiletý Tomáš Krejčí působí ve flanelové košili výrazně starším dojmem, což je příčinou nevěrohodnosti postavy Filipa a jeho motivací, rozhodnutí a činů. Ačkoli se Filip od svých vrstevníků značně odlišuje (čte jiné knihy, nemá chuť se tajně opíjet v hospodách a s dospělými jedná jako rovnocenný partner), v mnoha ohledech je stále ještě dítětem a jeho chování vykazuje známky puberty (např. platonická láska k Hance, strach z fyzického kontaktu, výbušné reakce se sklonem ke rvačkám ve sporech se spolužáky atd.). Dospělý herec proto nefunguje ani jako symbolické vyjádření vyspělé mysli, protože Filip, ať se tváří sebevíc sečtěle a rozumně, dospělý není a jeho chování a rozhodování odpovídá spíše vynalézavému adolescentovi, než rozumnému muži. Krejčí však nevypadá ani nejedná jako sedmnáctiletý chlapec a mezi ním a Hankou nefunguje žádná chemie.

Muzikál je tak možné vnímat jako příjemný sled evergreenů, kvalitně zazpívaný, zatančený i odehraný, s působivým vizuálem a dobovými reáliemi, avšak to hlavní – příběh ústřední dvojice – ztrácí kvůli evidentnímu věkovému rozdílu na síle.

Markéta Zborníková