Královny jsou výtečně napsané i zahrané
Komorní inscenace se odehrává v pokoji jednoho sanatoria, kde se léčí tři věkově i povahově odlišné pacientky. Jejich vzájemné vztahy jsou zprvu poněkud napjaté, což je v inscenaci neustálým zdrojem slovní komiky.
Každá z žen má své problémy, které zhruba v polovině představení vedou k výraznému zvážnění hry a drobné ztrátě tempa. Sentiment je naštěstí dávkován po rozumných porcích a inscenace je tedy spíše černohumorná než patetická.
Kromě výtečně napsaných dialogů je třeba zmínit i všechny tři herečky. Je vidět, že jim role byly ušité přímo na míru. Vlasty Hartlové je v úloze Zity plné jeviště, Vendula Fialová zase velmi přesně ztvárňuje slepou Elišku, jejíž handicap je zdrojem mnoha nekorektních vtípků. Nejvíce ovšem diváky baví kousavý humor a zaťatý nihilismus Ivany Plíhalové v roli Johany. Tato postava je autorkou zapamatováníhodných hlášek.
Královny ukazují, že i bez náročné scénografie a velkého hereckého ansámblu lze udělat povedenou komedii, která spojuje vtipné hlášky s dobře charakterizovanými postavami.
Nebylo by vůbec od věci, kdyby původem východočeské autory Doleželovou a Vencla oslovilo i pardubické divadlo. Komedie mladých českých autorů by jistě byla přínosnějším titulem na repertoáru, než třeba průměrní Lháři.
Lukáš Dubský