S hereckou branží ho spojuje jen slavné jméno. Luděk Munzar není příbuzný slavného herce a k divadlu a filmu má vztah jen jako divák. Momentálně pracuje jako manažer přes jídlo a pití v řetězci Pytloun Hotels. Na loňské covidové jaro vzpomíná s mírně ironickým úsměvem.

Budeme si vybírat! Byla to bláhová představa

„Všichni říkali: To si pak budeme vybírat, žádné prosby, žádné lákání. Lidí bude nadbytek,“ vybavuje si Luděk debaty s lidmi z profese. Po roce a půl už vidí situaci úplně jinak. „Když hledáte kuchaře, dáte si inzerát, čekáte čtyři pět týdnů, než se konečně někdo ozve,“ popisuje složité lákání nových pracovních sil. Jenže ani takové příběhy nemívají happy end. Zájemce si domluví termín a nakonec nepřijde, aniž by se omluvil. A kolotoč hledání se roztáčí znovu. Munzar připouští, že kromě „špatné výchovy“ mají lidé i obavy z velké nejistoty v hotelové a restaurační branži.

Lákali nové kolegy také na plakátech. Marně

Těžké období loňského jara i podzimu Sylvio Spohr přežil. Jeho Kavárna Louvre v Praze na Národní třídě si však zažila a stále zažívá jízdu na horské dráze. Také Spohra zarazilo, že když vlétě najel na plný provoz, sehnat nové lidi do covidově zredukované sestavy personálu je nadlidský výkon. Poprvé v dějinách tohoto podniku dokonce nabízel volné místo i prostřednictvím plakátu vylepeného na schodech vedoucích do kavárny. V minulosti nepředstavitelná záležitost. Ale ani to nepomáhalo. Lidé se sice hlásili, ale... „Nabízel jsem peníze, které v minulosti nebyly běžné, ale spolehlivost a ochota opravdu pracovat byla u některých mizerná,“ přiznává kavárník.

Hraje se víc, ale mnohde herci žijí v nejistotě

Covidově silně poznamenanou profesí je vedle pohostinství také umění. Kromě kin si nemohou vyskakovat především divadla. Je to znát třeba při pohledu na objednávkách u jednotlivých představení. Například na některá představení Divadla Na Jezerce se vminulosti v podstatě nedalo dostat. Kdo si v okamžiku začátku předprodeje včas nezapnul počítač a neproklikl se rychle v rychle mizejících vstupenkách k té své, neměl šanci. Teď si můžete koupit lístky v podstatě na cokoli. Podobně na tom jsou i další slavné scény. Termín vyprodáno téměř zmizel.

„Lidé chodí, omezení zatím nejsou, ale propad je kolem čtyřiceti procent,“ říká herec jednoho z menších pražských divadel, ale nechce zveřejnit jméno. I když scéna spadá pod ministerstvo kultury, moc jistoty necítí. Někteří kolegové si už loni přibrali jako přivýdělek práci, která s herectvím vůbec nesouvisí. „Stále častěji se zmiňují o tom, že asi dají herectví vale napořád. Zjišťují, že vedlejšák jim přináši stejný, nebo ještě větší výdělek, než v divadle a kdo nemá to štěstí, aby hrál v seriálech nebo denně daboval, po skoro dvou letech začne sázet spíš na jistotu, než na slávu,“ dodává mladý herec.

Na „venkově“ to jde, lidé na divadla nezanevřeli

„V současnosti jsme co do obsazení souboru na přibližně stejné úrovni, jako před pandemií,“ říká David Kresta, mluvčí Moravského divadla Olomouc. Herci z hanácké metropole nemuseli měnit působiště, k žádné výraznější redukci tady nedošlo. Co se týká návštěvnosti, ta se podle mluvčího Moravského divadla Olomouc pomalu vrací k předcovidovým číslům.

„Víc než rok byli diváci zvyklí pouze na on-line přenosy, v září, kdy se divadlo znovu vrátilo k hraní, byli ještě opatrní. Teď se pomalu dostáváme na stejnou úroveň jako před nástupem pandemie,“ vypočítává mluvčí David Kresta.

Pavel Hrabica