Fikejz: Markéta Lazarová je plná hudebních emocí

Fikejz: Markéta Lazarová je plná hudebních emocí Hudba Daniela Fikejze zněla v Moravském divadle naposledy před deseti lety. Tehdy spolupracoval s Michaelem Tarantem na inscenaci Poslední kráska jihu. Nyní se někdejší lídr jazz-rockové kapely Combo FH se současným umělecký šéfem olomoucké činohry setkal znovu. Pro chystanou inscenaci Markéta Lazarová složil scénickou hudbu i písně. Přesto odmítá označovat novinkový titul jako muzikál.


S režisérem Michaelem Tarantem spolupracujete často, dá se říct, že patříte k jeho dvorním skladatelům. Můžete přiblížit způsob vaší společné práce, jak se za těch několik desítek let vyvinul?


Michael je osobitý režisér, ve svých inscenacích hudbu hodně využívá a to se léty nezměnilo. V tom si rozumíme a snad to tak bude i nadále.


V čem je kompozice pro olomouckou inscenaci odlišná od té, kterou jste poprvé představil před více než dvaceti lety v brněnském divadle?


Protože to byla tehdy velice úspěšná inscenace, zdálo by se lákavé všechno nechat tak, jak bylo. Ale ani já, ani Michal jsme nechtěli vyrobit pouhou kopii. Proto má většina písní nové aranžmá a všechny jsem znovu nahrál. Složil jsem i několik nových scénických skladeb. Na rozdíl od Brna můžeme v představení využít i operní sólisty a sbor, což je skvělé.


Režisér Tarant i dramaturg Milan Šotek svorně prohlašují, že navzdory písničkám není Markéta Lazarová muzikál. Jak to vnímáte vy a jakou úlohu podle vás písně v inscenaci mají?


Já souhlasím. Markéta Lazarová je plnokrevná činohra, která k ještě většímu prožitku využívá spoustu hudby. Dnes, zvlášť v Čechách, je módní nazývat muzikálem téměř cokoli, kde se zpívají nějaké písničky. Dobrý muzikál jako žánr má ovšem svoje zákonitosti. Například hudební čísla by měla být nositelem děje. Tyto postupy jsme v Markétě programově nedodržovali. Ale na druhou stranu – kdo by chtěl jít na muzikál za hudebními emocemi, věřím, že je v téhle inscenaci najde v míře vrchovaté.


Můžete přiblížit podobu vaší kompozice k inscenaci? Jak je to s případnou inspirací hudbou Zdeňka Lišky k Vláčilově filmové adaptaci?


Liškova hudba ve filmu je krásná, ale mě inspirovaly úplně jiné věci. Základ vychází z rocku, ale nikoliv hraného klasickými nástroji. Využívám symfonické bicí nástroje plus dva živé bubeníky. K tomu jsou na nahrávce etnické i středověké nástroje. Nevyhýbám se ani elektronice a samplům, tak, jak je to v dnešní hudbě obvyklé.


V Moravském divadle vaše hudba naposledy zněla před deseti lety, v inscenaci Poslední kráska jihu. Jaké byly vaše dojmy z aktuální návštěvy divadla?


Příjemné, pracuje se tady hezky. Škoda, že jsem neměl čas zhlédnout víc představení z těch, která se v Olomouci právě hrají. Tak snad příště. Ale tentokrát jsem poznal i staré hodolanské divadlo, které slouží jako ubytovna pro hosty a má pro mě velmi zajímavou atmosféru.


Jak by vypadala vaše pozvánka pro návštěvníky olomoucké premiéry inscenace Markéta Lazarová?


Přijďte na Markétu Lazarovou a nechte na sebe působit jiné emoce než ty u televize nebo monitoru.


David Kresta


10.5.2011