Rittstein: Herce si oblékám na papíře a v hlavě

Rittstein: Herce si oblékám na papíře a v hlavě Nabídky od divadelníků a filmařů obvykle odmítá, v případě olomoucké inscenace Markéta Lazarová ale Michael Rittstein udělal výjimku. Profesor pražské Akademie výtvarných umění a uznávaný malíř a ilustrátor spolupracoval s režisérem Michaelem Tarantem na předchozích inscenacích Vančurova textu. Jako autor kostýmů jej následoval i do Moravského divadla.


S režisérem Tarantem jste na inscenaci Markéta Lazarová poprvé spolupracoval před více než dvaceti lety. V čem je váš přístup k olomoucké inscenaci jiný?

Myslím, že to není příliš odlišné, pořád je tam pro mě na prvním místě Vančurův text. Zůstává totéž, co u předchozích inscenací, tedy, že nejdeme po detailu, ale po dojmu. Možná, že diváci, kteří viděli předchozí inscenace, si změn všimnou, ale já je nedělal vědomě.

Vančurův román je zajímavý časovou a místní neurčitostí. Do jaké míry se to promítlo na kostýmech?

Stejně jako Vančura, ani my jsme nebyli nějak důslední, nechtěli jsme dělat ilustraci. Pro mě bylo důležité, aby kostýmy nerušily svou popisností. Mají asociovat dojem, atmosféru.

Jaký je váš vztah k Vančurově knize, potažmo k filmové adaptaci Františka Vláčila?

Dospíval jsem v šedesátých letech, kdy tohle byla pro nás naprosto zásadní literatura. Když jste nečetl Markétu Lazarovou, tak jste se tehdy nechytal ani v hospodě. Vláčilův film byl pro mě úplně mezní zážitek, ne nadarmo je označovaný za nejlepší český film všech dob.

Co vás na Markétě Lazarové dodnes fascinuje?

Popis syrovosti a animality. Jsem darwinista a v téhle knize mě vždycky zajímalo vystižení animální části člověka a zápasení s citem. Také srovnání psychiky člověka a zvířete, krutost a chtivost, které jsou v člověku dodnes.

Dostáváte hodně nabídek z divadel nebo od filmařů?

Chodí mi jich dost, ale já je odmítám. Mě ukecá jedině kamarád, jako třeba Jan Němec nebo Michael Tarant. Já nejsem specialista na divadelní kostýmy. Tahle práce mi vyhovuje, protože mě zajímá Vančurův text a kolem inscenace se pohybuje dobrá parta. Je to pro mě výzva, i když to zní jako klišé. Není špatné zorganizovat si takhle jednou za čas výlety z ateliéru do praxe. Ale ke hře ze současnosti bych kostýmy asi nedělal. Maximálně tak k nějaké absurdní hře, třeba k Ionescovi. Nejsem žádný krejčí, herce si oblékám na papíře a v hlavě. 


David Kresta


9.5.2011