Repertoár uměleckého sboru Opera a opereta

Noc na Karlštejně, slavný český filmový muzikál, natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Z filmu pocházejí některé velmi známé písně skladatele Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla v podání Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové. Soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc nastuduje divadelní verzi tohoto klenotu české kinematografie v režii Dagmar Hlubkové, která již u nás režírovala velice úspěšný muzikál Sugar nebo operetu Ples v opeře.

Obě opery Antonína Dvořáka, Čert a Káča a i Rusalka, jsou psány na pohádkové motivy. Spojování lidových a humorných prvků s lyrickými a fantastickými prvky, patří k typickým a stále velmi oblíbeným znakům české dramatické tvorby. Námět roztomilé pohádkové opery Čert a Káča vychází ze stejnojmenné pohádky Boženy Němcové o drzé a nebojácné Káči, moudrém ovčáku Jirkovi a oklamaném čertu Marbuelovi. Dvořákovi se v ní podařilo mistrně vytvořit kontrastní scény s lidovým nábojem, čertovsky ohnivé ale i šlechticky vznešené. Díky jeho geniální vynalézavosti v práci s hudebně dramatickými motivy a v instrumentaci orchestru je Čert a Káča dílem zcela originálním, v mnohém přesahujícím předešlou Dvořákovu operní tvorbu.

Rozmarná hudební komedie Nápoj lásky patří k oblíbeným dílům žánru opery buffa (komické opery). Mezi jejími postavami najdeme tradiční veseloherní typy, navazující na commedia dell´arte: nafoukaného oficíra Belcora a vychytralého doktora-šarlatána Dulcamaru. Pokud však jde o obě hlavní postavy - bezhlavě zamilovaného mládence Nemorina a náladovou krásku Adinu - ty již spojují v sobě komediální rysy s vážnějšími, romantickými tóny. Děj je prostý: Nemorino touží po nápoji lásky, který by mu získal Adininu přízeň, podnikavý Dulcamara mu pohotově prodá jakousi láhev - a co je vlastně v ní? Ať je to cokoliv (třeba i obyčejné víno), zabere to výborně a Nemorinova láska přece jen nezůstane neopětována. Operu uvádíme v italském znění s titulky.

Od své premiéry v roce 1956, tedy víc než půl století, baví Limonádový Joe spolehlivě diváky několika generací. Protože však byla tato vynikající a nestárnoucí komedie určena původně pro divadelní prkna, my ji na ně pro vás vrátíme.

Při jisté příležitosti označil Bedřich Smetana svou Prodanou nevěstu za hračku, čímž měl na mysli její lehčí, komediální žánr, který vedle velkých a vážných autorských projektů vnímal jako jakési kompoziční rozptýlení. Spolu s komediální poetikou vkročila do tohoto díla i idea národního, o lidové tradice se opírajícího, hudebního divadla. Z historie vzniku Prodané nevěsty však víme, že cesta k úspěchu a geniálnímu výsledku se zdaleka nenesla jen ve znamení intuitivní hravosti a národopisného nadšení. Skladatel potřeboval čtyři verze, aby z lidového komediantstva vytvaroval vyspělý žánr operní veselohry, aby se na scéně neocitli folklórní loutky, ale nanejvýš životní a příběh prožívající postavy. Komedie a lyrická hloubka; tradice, folklór a jedinečnost příběhu. Takové jsou souřadnice, pod kterými každý inscenátor musí hledat svůj přístup k Smetanovu mistrovskému dílu.

Bizetovo mistrovské hudební dílo vychází z mimořádně skvělé literární práce Prospera Meriméeho o vášnivé cikánce, slavném toreadorovi a zamilovaném vojákovi. Jedna z nejslavnějších oper vůbec je pravým rohem hojnosti ohnivých melodií, které vystihují žár atmosféry Andalusie, jejich písní i tanců. Operu uvádíme ve francouzském originále a režisér Michael Tarant je pro naše obecenstvo vždy zárukou mimořádného tvůrčího jevištního dění. Inscenační tým doplňuje dirigent Petr Šumník.

Dlouhou řadu let se zdálo, že nic nemůže překonat diváckou oblibu Shawovy činohry Pygmalion. Ale stalo se, když autoři A. J. Lerner a F. Loewe tuto moderní pohádku o Popelce upravili a podložili vynikající hudbou. A tak vznikl nejhranější jevištní útvar v celé historii. Inscenaci nastudoval režisér Gustav Skála, který je současně i choreografem tohoto představení. Dirigent Miloslav Oswald.