Jedním z ústředních dramatických motivů v tvorbě Federica Garcii Lorcy, jehož uměleckou dráhu ukončila v pouhých osmatřiceti letech násilná smrt, je nedosažitelnost či neuskutečnitelnost lásky. Ve tříaktové tragédii o sedmi obrazech  Krvavá svatba (1933) se mladík ze španělské vesnice má oženit s chudou dívkou, která již jeden sňatek málem zažila – Leonardo se ale nakonec neoženil s ní, ale s její sestřenicí. Milenci však nadále udržují tajný vztah. Ve svatební den nevěsta s Leonardem uprchnou. „Příběh Krvavé svatby byl pro Lorcu velmi osobní. Jako homosexuál velmi dobře věděl, o čem píše. Ve Španělsku byla v té době homosexualita přijímaná velmi negativně, umělecké prostředí nebylo výjimkou. To se odráží ve hře, která je především o zakázané lásce,“ upozornil režisér Michal Lang.Podle režiséra postihl Lorca ve své hře precizně jižanský temperament. „Jeho hrdinům vášeň zaslepila rozum, touží po násilí a mstě. Autor ukazuje patriarchální svět s velmi přísnými pravidly, kde jsou lidé spjati se zemí, s půdou, s majetkem“ popsal Lang, pro něhož je Krvavá svatba stále moderním textem. „Lorca byl opravdu mimořádný básník, jeho imaginace je srovnatelná se Shakespearovou. Krvavá svatba má hloubku a velkou obrazotvornost. Zajímavá je výstavba dialogů, mnohé zůstává nevysloveno a musí se zahrát. Jazykové a obrazové bohatství dělá z Lorcova textu nadčasovou hru, která bude diváky vždy oslovovat,“ zhodnotil režisér, který k inscenaci rovněž zkomponoval hudbu. „Nemá být popisná, ani nemá evokovat španělskou kulturu. Podílí se na budování atmosféry, navíc jsou některé situace rámovány písněmi,“ přiblížil Lang.Spolupráci s dlouholetou vůdčí osobností pražského Švandova divadla a současným uměleckým šéfem Divadla F. X. Šaldy Michalem Langem si pochvalovalo vedení olomoucké činohry i herci. „Spolupracujeme s režiséry, kteří dosud ctí činohru jako interpretační divadlo. Jedním z nich je právě Michal Lang, jenž při své práci stále ještě klade hlavní důraz na herecké jednání v dramatické situaci. Příběh Krvavé svatby je přímý, bez dramatikova kalkulu - je potřeba vyjít z jeho scénických kvalit a naplnit je,“ uvedl dramaturg Milan Šotek. „Díky zkouškám s režisérem Langem jsem nalezla vlastní hereckou pokoru a znovuobjevila radost z hraní jako takového,“ doplnila představitelka Nevěsty Lenka Kočišová. „Je to vnitřně bohatá postava, silná a vášnivá žena, které není umožněno žít tak, jak chce a dělat to, co chce,“ popsala svou roli Kočišová. Ženicha si zahraje Jiří Suchý z Tábora. „Vstupuje do příběhu s radostí a nadšením, ale pak zažije zradu a ta ho zlomí. Jde tak vstříc smrti,“ popsal svou postavu. Leonarda ztvární Ivan Dejmal, jeho ženu Klára Klepáčková, v roli ženichovy matky se představí Naděžda Chroboková-Tomicová. Na inscenaci spolupracovalo kompletní osazenstvo činohry Moravského divadla Olomouc.Autorem scény je uznávaný scénograf, fotograf a pedagog na pražské DAMU Milan David. „Rezignovali jsme na kulisy, plocha je pokrytá plechovými deskami, přičemž využíváme celý otevřený prostor jeviště,“ uvedl David. Kostýmy vytvořil Tomáš Kypta.Lorcova Krvavá svatba se v olomouckém divadle dosud dočkala činoherního i hudebního nastudování: v roce 1966 ji režijně připravil Miloš Horanský, o jednatřicet let později pak Martin Dubovic uvedl inscenaci stejnojmenné opery Sándora Szokolaje.