Středověké pověsti o udatném, ale i bezcitném rytíři s modrým vousem se chopil francouzský pohádkář Charles Perrault, který v roce 1698 uveřejnil příběh ve sbírce Pohádky matky Husy. Jeho Modrovous vraždí své manželky jenom proto, že vkročily do zakázané komnaty. Libretisté Henri Meilhac a Ludovic Halévy předlohu výrazně odlehčili a hrůzné téma převedli do skvělé komediální podoby. Offenbachovo dílo mělo premiéru v pařížském Théâtre des Variétés 5. února 1866, přijetí však nebylo jednoznačné. „Modrovous je většinou chápán jako opereta určená k prvoplánové zábavě. Skrývá však v sobě mnohé prvky, které mají hlubší význam. Pěvecké party jsou velice náročné a zpracování tématu je okořeněno podtexty, které výrazně reflektují dobu a její problémy. A to i tu dnešní,“ upozornil režisér Václav Málek, který se s Offenbachovou tvorbou setkal jako herec i jako inscenátor. „Dvakrát jsem ztvárnil roli Modrovouse, dvakrát roli Hoffmanna v Hoffmannových povídkách a režíroval jsem Orfea v podsvětí,“ vyjmenoval.

Podle autora hudebního nastudování a dirigenta Tomáše Hanáka je Rytíř Modrovous typickým produktem krále pařížské operety Offenbacha. „Skladatel se vysmívá lidské pošetilosti a maloměšťáctví. Melodie tohoto díla mají prostý, ale půvabný charakter. Hudba je rytmicky živá, má schopnost vykouzlit dobrou náladu a posluchače rozesmát,“ shrnul Hanák. 

Vzhledem k předloze operety je na místě otázka, zda se v divadle budeme nejen dobře bavit, ale i trochu bát. „Určitě se v naší inscenaci objeví od každého něco. Děs a napětí nevylučují humor či nadsázku, které k operetě patří a naopak. Offenbach se námětu zmocnil s velkým citem pro divadlo a zároveň s lehkostí sobě vlastní, a proto humor převažuje,“ uvedl Málek.

Titulní roli ztvární Jakub Rousek a Milan Vlček. Pro Jakuba Rouska jde o druhé setkání s Offenbachovým dílem, před lety si zahrál Achillea v Krásné Heleně. „Podle mě je Modrovous figura, která v sobě spojuje dramatičnost i komičnost a zároveň i trochu nadsázky. Každopádně velmi miluje ženy, jenže nechce být nevěrný, a tak každá předchozí musí zemřít. Jelikož jsme v operetě, tak to tak drastické nebude,“ popsal s úsměvem Rousek. Hrubozrnnou venkovanku Boulotku ztvární Barbora Martínková-Polášková. „Boulotka je opravdu zemité, temperamentní, rázné, veselé a mně velmi blízké děvče. V této postavě jsem se opět našla, skýtá mi celou škálu možností se na jevišti pořádně „vyřádit". Připomíná mi některé další mezzosopránové role jako Carmen nebo Rosinu z Lazebníka sevillského, v českém pojetí je jí však nejbližší Káča z opery Čert a Káča,“ přiblížila Martínková-Polášková, která postavu alternuje s hostující Radoslavou Mičovou. Dalším hostem je Peter Svetlík, který se představí v roli prince Safíra. „Tito umělci se nacházejí na opačných pólech pomyslné profesní přímky. Peter je zkušený interpret s mnohaletou operetní praxí, Radoslava je začínající mladá pěvkyně a Boulotka je její první operetní rolí. Oba pracují s velikým nasazením. S trochou nadsázky mohu říct, že Peter plní režijní úkoly ještě dřív, než je vyslovím a roli obohacuje vlastní kreativitou. Radoslava je plná mladistvého elánu a její talent se od zkoušky ke zkoušce slibně rozvíjí,“ pochválil hosty režisér Málek. V inscenaci dále účinkují Lucie Janderková, Barbara Sabella, Jiří Přibyl, David Szendiuch, Martin Štolba, Jakub Tolaš, Petr Martínek, Magda Málková či Zdeňka Mollíková.

Režisér Václav Málek je rovněž autorem scény. „Vycházel jsem z možností olomouckého jeviště a chci scénu rozehrát na maximální možnou míru. Specifičnost scény, pokud se to tak dá říct, spočívá v její otevřenosti a proměnlivosti. To podporuje fantazii a možnost soustředit se na práci se světly, která ve svých inscenacích hojně využívám,“ popsal. Kostýmy spojující historii se současností navrhl výtvarník Josef Jelínek, který s Málkem spolupracoval i na jeho předchozí olomoucké inscenaci Turandot.

Rytíř Modrovous se na jeviště Moravského divadla Olomouc vrací po dvaceti letech, poslední inscenace v režii Blaženy Hončarivové měla premiéru 5. února 1995.