Gioacchino Rossini napsal Lazebníka sevillského za svého pobytu v Římě, kam přijel na provedení své opery Torvaldo a Dorliska. Dílo si u něj objednal vévoda Francesco Sforza Cesarini s tím, že skladatel měsíc po výběru libreta odevzdá hotovou partituru. Premiéra se uskutečnila v únoru 1816 v italském divadle Argentina a skončila fiaskem – hudebníci měli rozladěné nástroje, jeden ze sólistů na jevišti zakopl a rozbil si nos a během představení pobíhala po scéně černá kočka. Následující repríza si však už vysloužila nadšené ovace a Lazebník sevillský se stal nejslavnějším Rossiniho operním dílem.

Uvedením Lazebníka sevillského si připomínáme dvě stě čtyřicet let od napsání původní francouzské komedie Le Barbier de Séville, jejímž autorem byl Pierre Beaumarchais a z níž vychází libreto Rossiniho opery. „Naše inscenace bude pobavením pro diváky a ukázkou schopností našeho operního souboru. Přestože Rossini dokázal v hudbě navodit lehkou atmosféru, pěvecké party jsou nesmírně náročné, protože vycházejí z belcanta raného romantismu, kdy byla virtuozita zpěváků žádanou samozřejmostí,“ uvedl autor hudebního nastudování, dirigent Miloslav Oswald, který ke spolupráci přizval režisérku Kristianu Belcredi. „Jako divák jsem se s různými Rossiniho operami setkala již mnohokrát, ale na postu režiséra je to pro mne poprvé. Člověk si rychle zamiluje jiskřivé melodie a svěží tempo, ve kterém jeho opery ubíhají,“ uvedla Belcredi.

Pro režisérku je největší výzvou dosáhnout toho, aby se diváci dobře bavili. „Lazebníka hrajeme v italštině, takže spíš než na slovní humor se musíme soustředit na humor situační a gagy vycházející právě ze situací, v níž se postavy nacházejí,“ popsala režisérka. Libreto opery nabízí komiku postavenou na záměnách postav, na převlecích. „Protože se nám téměř celé představení odehrává v rokokové lázni, kde se odhalují nejen těla, ale i duše, převleky se nám ještě rozmnožily. Takže představení bude pro sólisty fyzicky velmi náročné, neboť komické situace vyžadují mnoho pohybu a nejen pěveckých, ale i hereckých dovedností. Mám velké štěstí, že všichni sólisté jsou zkušení a šikovní, a budu jen doufat, že se nám podaří diváka zaujmout a pobavit,“ zdůraznila Belcredi.

V roli Figara se představí Martin Štolba v alternaci s hostujícím Jakubem Tolašem. „Role Figara byla už od dob studií mým velkým snem. Požadavky kladené na technické zvládnutí role velí hlas maximálně odlehčit, aby byl ohebný a pohyblivý. Recitativní pasáže dávají velký prostor k rozehrání komických skečů,“ popsal Štolba. 

Rosinu ztvární Václava Krejčí Housková a Barbora Martínková-Polášková. Pro Krejčí Houskovou to bude poslední role v angažmá Moravského divadla Olomouc, od nové sezony nastupuje do opery Národního divadla Brno. „S Rossinim jsem se setkala již mnohokrát. Za studií na vysoké škole jsem byla členkou Pražského komorního sboru, který pravidelně vystupoval na Rossiniho festivalu v italském Pesaru. Jako sólistka jsem měla možnost nastudovat dvě role, a to Mariannu v opeře Il signore Bruschino uvedené na festivalu v irském Wexfordu a Tisbe v opeře Popelka v nastudování brněnského Národního divadla. Part Rosiny je bezesporu náročný, ale cítím, že mému hlasu italské belcanto prospívá,“ sdělila Krejčí Housková. Hraběte Almavivu ztvární Ondřej Koplík. „Jedná se o mou první „rossiniovskou“ roli. Ta je náročná především rozsahem, ale také technickou precizností. Zároveň tato postava v podstatě nesleze z jeviště. To všechno je navíc propojeno s akční, rozpohybovanou režií. Nejedná se proto o lehký úkol, ale věřím, že dřina spojená s přípravou se vyplatí a výsledek bude stát za to,“ upozornil Koplík, který postavu alternuje s hostujícím Dušanem Růžičkou. Dále účinkují Jiří Přibyl, Vladimír Třebický či Magda Málková.

Autorem scény je Aleš Valášek, ve druhém aktu odehrávajícím se v lázních bude jevišti dominovat obrovská vana plná pěny. Kostýmy inspirované rokokem navrhla Eliška Lupačová Ondráčková.

Rossiniho Lazebník sevillský se v Moravském divadle dočkal dosud osmi nastudování, posledního v roce 2002 v režii Tomáše Fritze.