V pořadí šestá opera Bedřicha Smetany Hubička navázala svým charakterem na úspěšnou Prodanou nevěstu. Opět jde o melodické dílo vycházející z lidových tradic, jehož libreto je zasazené do prostředí českého venkova. Druhá nejhranější Smetanova opera byla přijata s velkým respektem vůči skladateli, který Hubičku skládal již hluchý. Zápletka se točí kolem titulní hubičky, kterou nechce Vendulka dát svému milému, vdovci Lukášovi, aby nepohněvala jeho zesnulou ženu.

Podle režiséra Martina Dubovice má Smetanova opera ne zcela šťastný název. „Nejde v ní o to, jestli Vendulka chce nebo nechce políbit svého milého, ale o působivý obraz mravní čistoty lidí žijící v horách a lesích, kteří jsou ovlivněni pověstmi a pověrami,“ popsal Dubovic. Jako režisér se s tímto Smetanovým dílem setkává poprvé. „K české opeře mám silný vztah. Myslím si, že žádný středoevropský národ, s výjimkou Němců, neměl tolik dobrých operních skladatelů jako my. Z hlediska kompozice je Hubička operní osmitisícovkou,“ zdůraznil Dubovic. Potvrdil to i autor hudebního nastudování a dirigent Tomáš Hanák. „Smetanovu Hubičku považuji za jednu z nejkrásnějších lyrických oper. Její hudba je symfonicky prokomponována a na rozdíl od Prodané nevěsty, kde jsou uzavřená čísla, plyne jedním proudem. Je to hudební obraz lidového života, dýchající vřelostí a přívětivostí. Mezi klenoty české opery určitě patří obě ukolébavky a skřivánčí píseň z tohoto díla,“ upozornil Hanák.

Pro režiséra Dubovice znamenala práce na inscenaci možnost po letech se na jevišti setkat s bývalými kolegy. „Bylo opravdu potěšení, znovu se potkat s umělci, se kterými jsem dlouhá léta spolupracoval, třeba s Vladislavem Zápražným nebo Elenkou Gazdíkovou. Celá práce na Hubičce byla velmi příjemná, na zkouškách byla ohromná atmosféra, vše probíhalo v kamarádském, bezproblémovém duchu,“ popsal Dubovic. 

Úlohu Vendulky alternují hned tři zpěvačky, vedle Eleny Gazdíkové Lucie Janderková a hostující Lenka Cafourková-Ďuricová. „Role Vendulky je krásná a - jak už to u Smetanových oper bývá - klade vysoké nároky jak technické, tak výrazové, herecké. Vyžaduje zvládnout různé pěvecké polohy, lyrické i dramatičtější. Je nutné správně si rozložit síly, především v prvním jednání, kde je Vendulka téměř pořád přítomná na scéně. Hubička má skvělou hudební výstavbu a zvláštní kouzlo. Je to krásné, čisté a průzračné dílo,“ popsala Gazdíková. Postavu Lukáše ztvární Jakub Rousek v alternaci s Milanem Vlčkem. „Spolupráce s někdejším šéfem a režisérem inscenace pro mě byla velkým přínosem. Pro mě jako zpěváka mladé generace je vždy dobré spolupracovat s operními režiséry z takzvané staré školy, kteří ctí klasické pojednání a hlavně hudbu. Jsem rád, že jsem se potkal s rolí Lukáše a tudíž ji mohu srovnávat s rolí Jeníka v Prodané nevěstě. Co do pěvecké náročnosti se obě role diametrálně liší. Lukáš je napsaný ve vyšší poloze a hlavně orchestr je zde značně prokomponovaný,“ zdůraznil Rousek. Vendulčina otce ztvární Jiří Přibyl v alternaci s Davidem Szendiuchem, v dalších rolích se představí Václava Krejčí Housková, Martin Štolba, Jakub Tolaš, Vladislav Zápražný či nová posila souboru Olga Jelínková.

Scénu a kostýmy navrhli Martin Víšek a Eliška Zapletalová. „Kostýmy vycházejí z oblasti Podrkonoší, jedná se vesměs o pracovní oděvy chudých lidí,“ přiblížila Zapletalová. 

Hubička měla v Olomouci naposledy premiéru v dubnu 1983, inscenaci režíroval Miloslav Nekvasil. A zajímavost na závěr – v knize Přemysla Pražáka Smetanovy zpěvohry je zmíněno, že když se Bedřicha Smetany ptali, kterou pasáž ve svých operách považuje za nejšťastnější, po dlouhém uvažování odpověděl, že je to Vendulčina meditace z prvního jednání Hubičky začínající slovy: „Jak zapomněl by na ten krásný čas, kdy měsíček nás vídal pospolu.“