Při psaní tragédie Hamlet vycházel William Shakespeare ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamlet, jak jej kolem roku 1200 sepsal dánský kronikář Saxo Grammaticus. Slavný alžbětinský dramatik a básník na vzniku hry pracoval od roku 1599 do roku 1602, přičemž Hamlet se stal jedním z nejdelších a rovněž nejpopulárnějších Shakespearových dramat. Vedle nespočtu divadelních inscenací se Hamlet dočkal také řady filmových adaptací.

„Je to hluboká a krásná hra, mnoho divadelníků se s ní vyrovnává v nejrůznějších obdobích různými způsoby. Viděl jsem inscenace, v nichž byl Hamlet například teenagerem i homosexuálem. Není přitom nutné Hamleta vnějšími způsoby aktualizovat. Když máte autora rád, musíte mu být věrný a ne ho znásilňovat,“ uvedl režisér Michael Tarant, který má s uváděním Shakespearových her bohaté zkušenosti – inscenoval například Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový, Kupce benátského či balet Romeo a Julie. S Hamletem se setkal před necelými pěti lety v divadle v Českém Těšíně, kde inscenaci nastudoval s polským souborem. „Pro mě je tato hra o hledání smyslu, řádu a spravedlnosti. Hlavní hrdina je na své cestě ke zralosti. Z velké lásky a odpovědnosti vůči rodině a vlasti se pokouší najít pravdu. Tím narušuje daný status quo a uvádí věci do pohybu,“ přiblížil Tarant.

Režisér vycházel z překladu Martina Hilského, k výraznějším úpravám textu (kromě tradičních škrtů) nedošlo „Na některých místech jsme přihlíželi k anglickému originálu, abychom byli co nejpřesnější, nejsrozumitelnější a nejúspornější ve výrazech. Herci měli velkou volnost a možnost cokoli, co by jim přišlo podstatné, vrátit anebo naopak škrtnout,“ přiblížila proces příprav inscenace dramaturgyně Markéta Machačíková. Profesor anglické literatury a čestný člen Řádu britského impéria Martin Hilský se také zúčastnil zahajovací zkoušky. „Inscenovat Hamleta je vždycky divadelním svátkem a pro mne bylo radostí a ctí, že jsem mohl být na zahajovací zkoušce olomouckého Hamleta. Měl jsem z příprav dobrý dojem především proto, že jsem cítil odhodlání herců jít v interpretaci rolí až na doraz a pokusit se o Hamleta, který bude oslovovat současné diváky a zároveň si zachová renesanční obraznost a polyfoničnost. Mluvili jsme hodně o interpretaci hry, o smyslu hamletovských otázek a také o úžasně bohatém divadle řeči této velké tragédie,“ popsal Hilský, který v inscenaci propůjčil svůj hlas duchovi Hamletova otce.

Další uznávanou osobností, která se na přípravě inscenace podílela, je dvojnásobný držitel Českého lva, hudební skladatel Jan Jirásek. „Znal jsem dobře inscenace, které Michael Tarant dělal v pardubickém divadle, takže nabídku spolupracovat s ním na Hamletovi jsem rád přijal. Kompozice je postavená na kombinaci samplovaných nástrojů symfonického orchestru a elektronických zvuků,“ popsal Jirásek.

V titulní roli se představí Petr Kubes. „Když jsem se dozvěděl, že bych měl hrát hlavní postavu, začal jsem se Hamletem zabývat víc zblízka. Přečetl jsem řadu knih a textů týkajících se nejen hry samotné, ale protože je to skutečně velké dílo, konfrontoval jsem je s tím, v čem já hledám něco podstatného nebo v čem se já snažím najít svou životní pravdu, smysl či filozofii. Jeden kamarád mi napsal, že Hamlet, to je jako výstup na Mount Everest. Je to výstup nesmírně náročný, ale během něj najednou člověk zjistí, že to místo, kde zrovna je, není tak špatné, že se taky občas musí vrátit kousek zpět, ale pak jej, pokud Hamleta nezradí, on sám třeba kousek poponese. Je to taky zápas intelektu s emocí,“ uvedl Kubes. V roli Ofélie alternují hostující herečky Lucie Končoková a Anna Stropnická. „Spolu s Markétou Machačíkovou se v Moravském divadle snažíme oslovovat a navázat spolupráci s lidmi, kteří jsou pro nás perspektivní. V lednu jsme na roli Ofélie uspořádali konkurz a vyhlédli si dvě zajímavé mladé herečky, které se budou v této roli střídat,“ sdělil Tarant. Hamletovou matku Gertrudu ztvární Naděžda Chroboková-Tomicová, strýce Claudia si zahrají Jiří Nebenführ a hostující Josef Vrána. Postavu Prvního herce nabídl režisér Tarant Ivo Kubečkovi, který před pětatřiceti lety v poslední olomoucké inscenaci Hamleta ztvárnil titulní roli.

Autorem scény je výtvarník Jaroslav Milfajt. „Základem dynamické scény je šestimetrová točna, na které ční vertikální stavba s můstky. Chtěli jsme ukázat honosné království, které se pomalu hroutí a pod jehož nablýskaným povrchem je rez,“ popsal Milfajt. Důležitou úlohu má ve scéně světelný design, jehož autorem je Bohuslav Kraus. Kostýmy, které jsou na pomezí historických a moderních oděvů, navrhla Klára Vágnerová.

Na jevišti dojde i na šermířský souboj mezi Hamletem a Laertem. Choreografii soubojů měl na starosti režisérův dlouholetý spolupracovník Karel Basák. „Vždy je důležité dbát na to, aby střetnutí působilo nebezpečně, ale zároveň bylo pro účinkující bezpečné. Proto také vyžaduji, aby byl na nacvičování soubojů dostatek času, aby se nepřipravovaly na poslední chvíli. Je důležité, aby se herec na souboj těšil a neměl strach, že se mu něco přihodí,“ zdůraznil Basák, který v Moravském divadle Olomouc naposledy připravoval bojovou choreografii pro balet Romeo a Julie.

Od roku 1920 do současnosti se Hamlet představil olomouckému publiku celkem čtyřikrát. V červnu 1957 měla premiéru inscenace Karla Nováka, v níž si hlavního hrdinu zahrál Ilja Racek. Zatím poslední inscenaci režíroval Karel Nováček, na premiéře v červnu 1979 se v hlavních rolích vedle již zmíněného Kubečky představili Svatopluk Matyáš jako Claudius či František Řehák coby komoří Polonius.