Carlo Goldoni napsal svou patrně nejznámější komedii Sluha dvou pánů v roce 1745, dochoval se však pouze text z roku 1753. O napsání hry jej tehdy požádal slavný improvizátor a představitel harlekýna Antonio Sacco. Goldoni vycházel z konvencí žánru commedia del´arte, a tak se v jeho komedii můžeme setkat s tradičními typy postav: lakomým Pantalonem, učeným, ale vlastně hloupým doktorem Lombardim a především pak s vychytralým sluhou Truffaldinem. Ten na vlastní kůži poznává, co obnáší sloužit dvěma pánům, kteří se přitom o sobě nesmí dozvědět. „Sluha dvou pánů je komedie, která nabízí obrovské improvizační možnosti, má otevřené hranice. Přestože vznikla před mnoha lety, dokáže svým humorem oslovit dnešního diváka. Je současná i svým tématem. Také dnešní člověk je ve své podstatě sluhou, je podřízený různým institucím, ale musí zůstat svobodný sám před sebou, musí mít svobodnou vůli. Teprve potom je pánem,“ uvedl režisér Nikolaj Pavlov Penev. 

Rodák z bulharské Sofie vystudoval na DAMU režii a dramaturgii činoherního divadla, jako kmenový režisér působil v Městském divadle v Mostě, zahrál si také ve filmech Obsluhoval jsem anglického krále a Kráska v nesnázích. V Olomouci režíruje poprvé. „Jsem moc rád za nabídku, která přišla od uměleckého šéfa olomoucké činohry Michaela Taranta. Předpokládám, že znal mé práce z konzervatoře a věděl, že se víceméně věnuji komediím. Možná je v tom z mé strany něco masochistického, zabývat se tímto žánrem, protože není nic těžšího, než udělat dobrou komedii,“ přiznal režisér, který pro potřeby inscenace výrazně zkrátil původní Goldoniho text. „Vycházíme z metaforické podstaty Goldoniho textu, myšlenky o tom, kdo je vlastně sluha a kdo pán. Ctíme původní Goldoniho příběh a zachovali jsme ho včetně gagů a verbálního humoru, zároveň jsme k němu přidali tuto filozofickou nadstavbu. Současný divák si tak může položit otázku, kdo je vlastně v naší inscenaci svobodný a kdo závislý. Nechtěli jsme žádné archaické pojetí, je pro nás důležité navázat kontakt a dialog s návštěvníkem představení,“ popsal Penev. „Už přes prázdniny jsme ten text zkrátili o třetinu s tím, že jej bereme spíš jako doporučení. Všechno je proškrtané na základ, vymysleli jsme a dopsali taky některé lazzi, tedy improvizované komické vložky,“ doplnila dramaturgyně Markéta Machačíková.

Náročnou roli sluhy Truffaldina ztvárnil Roman Vencl. „Co se týká objemu textu, jde určitě o největší roli, jakou jsem zatím hrál. Kvůli tomu, že v podstatě neslezu z jeviště, musím si pamatovat celou hru od začátku do konce včetně scénosledu. Po fyzické stránce je to pěkná makačka, za dva měsíce jsem zhubnul asi osm kilogramů,“ popsal Vencl, který měl možnost si svůj part do značné míry utvářet sám. „V tomhle velmi oceňuji spolupráci s Nikolajem Penevem. On má v hlavě přesnou představu o podobě inscenace, o tom, jak a kudy se má 

představení ubírat, ale zároveň dává hercům svobodu na místech, kde se dá improvizovat. Hodně textu jsem si mohl sám vymyslet a dopsat,“ upozornil Vencl. V dalších rolích se představí Jaroslav Krejčí jako Pantalone, Tereza Richtrová coby Beatrice či Vojtěch Lipina jako Florindo. Herce bude na jevišti doprovázet živá kapela. „V některých situacích se účastní i děje nebo ozvučuje a komentuje, co se právě děje na scéně,“ uvedla Machačíková s tím, že hudební doprovod složil a zaranžoval Filip Tailor. 

Nová inscenace také nabídne divákům příležitost vidět herce ve spodním prádle. „Vycházeli jsme z myšlenky, že jediný rozdíl mezi pánem a sluhou je v oblečení. Ve spodním prádle jsou si všichni rovni. A právě prádlo nám umožňuje sjednotit různé scénické prvky. Je variabilní, neslouží jen jako oblečení, ale dá se z něj udělat třeba okno,“ přiblížil Penev. Scéna a kostýmy jsou dílem Aleše Valáška. 

Sluha dvou pánů se posledního uvedení v Olomouci dočkal v únoru 1989. Inscenaci tehdy režírovala Jana Uherová a v roli Truffaldina se představil současný ředitel Moravského divadla Olomouc Pavel Hekela.