Start jeho životní dráhy se datuje už do doby, kdy studoval střední školu. Talent k malování se v něm projevil už na gymnáziu, kdy sledoval svého staršího spolužáka Miloše Jemelku u malířského stojanu s takovým zaujetím, že byl vyzván k následování. Výtvarnou výchovu vystudoval na Pedagogické fakultě UP Olomouc, kde působilo široké spektrum výtvarných pedagogů, z nichž dodnes respektuje osobnost Zdeňka Kučery, ale i mnoha dalších. Od učitelství posléze přešel k metodické práci, zkušenosti si vyměňoval také s učiteli v zahraničí – například z Ruska, Německa, Polska, Finska. „Když Josef Hejný svůj aktivní čas naplnil a stal se mužem na odpočinku, rozhodl se ověřit si na sobě samém, zda i pro něho platí, že kdo s čím zachází, tím i schází… S přísným dodržováním ‚metodiky‛ a s intelektuálním nadhledem svého věku se pustil do své vlastní tvorby. Ve svých dvaaosmdesáti letech připravil vlastní výstavu s očekáváním, co na jeho tvorbu řeknou jeho žáci, vysokoškolští kolegové i výtvarná veřejnost,“ řekl Bohumír Kolář.  Volba padla právě na Moravské divadlo, protože tady zrealizoval v šedesátých letech první veřejnou prezentaci svým žákům.

Simona Součková