Co je to lidské štěstí? Zdánlivě triviální otázku pokládá ve své pozoruhodné a žánrově nesnadno zařaditelné hře Žaloba proti neznámému z roku 1946 francouzský dramatik a filmový scenárista Georges Neveux (1900 - 1982). Stejný autor, jehož hry inspirovaly Bohuslava Martinů ke zkomponování oper Julietta aneb Snář a Ariadna. Slavný český skladatel měl v úmyslu zhudebnit i Žalobu proti neznámému, dílo však zůstalo nedokončeno. Krátce po válce chtěl hru ve Vinohradském divadle inscenovat režisér Jiří Frejka. „Vybídl mě, abych tento text přeložil. Dějiny byly však rychlejší než já, takže hra spadla už do ideologického síta „Vítězného Února“, jímž pochopitelně neprošla. Tehdejší ministerská komise hru neschválila,“ popsal překladatel Karel Kraus, který se tak nyní k Neveuxově hře vrátil po pětašedesáti letech a původní překlad nově zrevidoval. „Dokázal, že s dnešní podobou češtiny udržuje čilý kontakt. Verze pro olomoucké divadlo proto vyznívá vskutku mladistvě,“ zhodnotil dramaturg inscenace Milan Šotek.

Na Slovensku měla Žaloba proti neznámému větší štěstí, krátce po válce se dočkala uvedení ve Slovenskom národnom divadle v Bratislavě. Před třemi lety text znovuobjevil umělecký šéf a režisér Spišského divadla a rovněž pedagog na Fakultě dramatických umění v Bánské Bystrici Ján Sládeček. „Inscenoval jsem tehdy hru Júlia Barča-Ivana Neznámý a v souvislosti s ní jsem narazil právě na tematicky podobnou Neveuxovu Žalobu proti neznámému. Jde skutečně o exkluzivní text, který se vymyká snadnému žánrovému zařazení i jednoznačnému výkladu. Ve slovenském překladu je hra označena jako fraška a musím říct, že když jsem ji četl, upřímně jsem se smál. Ale není to žádný bulvární humor, spíše filozofická komedie,“ popsal Sládeček.

Děj Neveuxovy hry se odehrává roku 1910 v ruské gubernii. Za samolibým prokurátorem přichází čtveřice nešťastníků, aby ze svého údělu obvinili samotného Boha. Důvod má každý zcela jiný. Kopak žil dvacet let v bídě, hladověl a teď vyhrál v loterii milión rublů a je z toho nešťastný. Mladí milující se manželé Michal a Dora byli na dva roky odloučeni. Když se znovu sešli, zjistili, že přítomnost neodpovídá jejich vzpomínkám, že jsou si cizí. Bohu přitom přísahali, že si zůstanou věrní až do smrti. Majitel pojišťovací kanceláře zase obviňuje Boha, že ho stvořil jako ješitného pokrytce s vyprahlým srdcem. „Zaujala mě myšlenka, že se tu trápí a mají problémy bohatí, nasycení lidé. Proti nim stojí šťastný, spokojený člověk zralého věku, který si otázku po smyslu života či povaze štěstí nikdy nepoložil. Tváří v tvář této skupině zdánlivých ztroskotanců si postupně uvědomuje, že žil prázdný život bez přátel,“ upozornil Sládeček.

Při obsazování role prokurátora Ivana Karaula měl režisér od začátku jasno – nemůže jej hrát nikdo jiný než Josef Bartoň, s nímž Sládeček spolupracoval na inscenaci hry Hostinec U Zeleného stromu. „O nikom jiném jsem ani neuvažoval. Josef Bartoň má široký herecký rejstřík a značné charisma,“ zhodnotil režisér. Josef Bartoň si projevené důvěry velmi váží. „Potěšilo mě, když jsem od režiséra Sládečka nabídku dostal. Je to divadelník, který ctí text, přichází s jasnou a ucelenou představou a má smysl pro temporytmus inscenace. Samozřejmě, když vás někdo poctí důvěrou, tak to zavazuje. Doufám, že pana Sládečka nezklamu,“ uvedl Bartoň a přiblížil svou postavu. „Prokurátor je chladný, ješitný sobec a manipulátor, který předvádí, jak moc je šťastný, ale postupně je usvědčen z falešnosti,“ doplnil Bartoň. Zástupce žalující strany ztvární Václav Bahník, Jaroslav Krejčí, Vendula Fialová a Vojtěch Lipina, v inscenaci se dále představí Lenka Kočišová, Ivana Plíhalová a Vlasta Hartlová.

Scéna je dílem hostujícího výtvarníka Jaroslava Valeka. „Chtěli jsme z něčeho tak fádního, jako je přijímací místnost se stolem a křesly, vytvořit magický prostor se zvláštní atmosférou,“ sdělil Sládeček. Scéně dominuje obraz pravoslavné Poslední večeře a rovněž portrét omlazeného Josefa Bartoně. Kostýmy vytvořila taktéž hostující Eva Kleinová.

Moravské divadlo Olomouc uvede hru Žaloba proti neznámému v české premiéře. „Naposledy takto uvedlo v lednu 2006 text irské autorky Mariny Carr U kočičí bažiny. Dokazujeme tak s některými dalšími divadelními domy, že česká premiéra nemusí být výsadou jen divadel v hlavním městě,“ shrnul ředitel Moravského divadla Olomouc Josef Podstata.