Rakouský hudební skladatel Franz Lehár začínal jako houslista, bylo tedy zřejmé, že jej musela uchvátit osobnost brilantního italského instrumentalisty Paganiniho. Operetu Paganini psal pro uznávaného rakouského tenoristu Richarda Taubera na základě libreta Paula Kneplera a Bély Jenbacha. Vídeňská premiéra v říjnu 1925 skončila nezdarem, o to větší byl úspěch berlínského uvedení 30. ledna 1926. 

Opereta o slavném houslistovi se na jeviště Moravského divadla Olomouc (MDO) vrací po šestnácti letech. Umělecký šéf souboru opery a operety Miloslav Oswald přizval ke spolupráci Janu Andělovou-Pletichovou, která zná olomoucké divadlo už od dětství. „Rodiče tu působili více než třicet let, maminka v baletním souboru a tatínek jako představitel mnoha hlavních tenorových rolí, za které dostal ceny Literárního fondu. V olomouckém divadle jsem strávila dětství, takže nabídka režírovat zde Paganiniho mě moc potěšila,“ říká Andělová-Pletichová, jinak šéfka, režisérka a dramaturgyně opery Slezského divadla v Opavě. 

Opereta Paganini zachycuje některé důležité události z virtuosova života. „Je to především románek s Napoleonovou sestrou Marií Annou Elisou, také ztráta vzácných houslí, které Paganini prohrál v kartách, i to, že jej část veřejnosti považovala za ďábla. Měl démonickou vizáž, dlouhé končetiny a černé vlasy, což k tomuto názoru přispívalo,“ upozorňuje režisérka. Podle uměleckého šéfa Oswalda se však nejedná o tradiční biografické dílo. „Pro mě je Paganini především příběhem lásky s krásnou hudbou, který navzdory tomu, že se jedná o operetu, postrádá happy end,“ zdůraznil Oswald.

Tvůrci inscenace se shodují na tom, že Paganini má mnohem blíže k opeře. „Lehár toužil celý svůj život napsat operu a toto úsilí se nejvíce projevilo právě v jeho posledních dílech. Libreto Paganiniho se soustředí na vnitřní život postav. Hrdinové nejsou jen figurkami, zajímají nás jejich emoce,“ popsala režisérka. „Opereta Paganini patří k tomu nejkrásnějšímu, co lehká múza posluchačům nabízí. Přestože má orchestr především doprovodnou funkci, tak je instrumentačně velmi dobře propracován a místy připomíná orchestraci Giaccoma Pucciniho. Tato instrumentace je dotvořena virtuózními houslovými sóly, která budou interpretovat koncertní mistři našeho orchestru Světlana Pimková a David Friml,“ doplnil autor hudebního nastudování a dirigent Tomáš Hanák.

V titulní roli se představí Ondřej Koplík v alternaci s Milanem Vlčkem. Pro Koplíka jde o první pěvecké setkání s Lehárem. „Po prvním zběžném prostudování not mi došlo, že nepůjde o pohodovou operetku. Part Paganiniho je velmi náročný, hodně pasáží zpívám ve vysokých polohách, navíc jsem na jevišti téměř po celou dobu představení,“ uvedl Koplík. Postavu Marie Anny Elisy alternují Elena Gazdíková a Lea Vítková. „Pěvecky můžu klidně roli Anny Elisy přirovnat k opeře, je technicky náročná jak rozsahem, čili častým přecházením z hloubek do výšek a naopak, tak krásnými klenutými melodiemi, které vyžaduji operní zpívání. Do toho navíc próza a pohyb. Přitom člověk musí všechny složky zvládnout s nadhledem a elegancí, protože takové jsou Lehárovy operety, mají v sobě šarm a noblesu,“ zdůraznila Gazdíková. Jako markýz Pimpinelli se představí Petr Martínek nebo Martin Štolba, primadonu Bellu Giretti si zazpívají a zahrají Lucie Janderková nebo Barbora Polášková.

Do světa krásné hudby zavede diváky scéna Jaroslava Milfajta. Zámecké sloupy jsou stylizované do tvaru krků houslí, v pozadí je napnutá notová osnova a projekční plocha bude mít podobu otevřené partitury. Kostýmy jsou dílem v současnosti zřejmě nejvyhledávanějšího návrháře Romana Šolce.

V Olomouci zazněla opereta Paganini poprvé 4. března 1928. Inscenaci režíroval tehdejší šéf činoherního souboru Vladimír Nechyba. Dosud poslední inscenace Paganiniho v Moravském divadle Olomouc měla premiéru 24. října 1997, režisérem byl Jozef Sabovčík.