Děj dramatické opery, v níž nechybí ani únos a pokus atentát, se odehrává v Janově druhé poloviny 14. století. Mladý Boccanegra miluje Marii, dceru šlechtice Fiesca. Ten však sňatku své dcery s prostým mužem z lidu brání. O pětadvacet let později pak Boccanegra, nyní již dóže janovský, nachází svou pohřešovanou nemanželskou dceru. O přízeň krásné Ameile se uchází jak Boccanegrův kancléř Paolo, tak mladý šlechtic Gabriele.

Verdiho titul Simon Boccanegra má zajímavou historii. První uvedení v Benátkách v březnu 1857 se nesetkalo s pochopením divácké obce. Publiku vadil především poměrně komplikovaný děj. Libreto, jehož autorem byl Verdiho dlouholetý spolupracovník Francesco Maria Piave, přepracoval po letech Arrigo Boito. Právě jeho verze slavila úspěch při znovuuvedení opery v milánské La Scale v březnu 1881. „Verdimu coby geniálnímu skladateli dlouho scházel rovnocenný libretista. Cítil limity v předlohách svých oper, ale sám bohužel neměl takový literární dar jako Janáček nebo Wagner. Až v Arrigu Boitovi našel kongeniálního partnera a troufám si tvrdit, že přepracování původního libreta bylo šťastnou chvílí v dějinách operního žánru,“ uvedl režisér Michael Tarant, který považuje Simona Boccanegru za vrcholné dílo světové operní literatury. „Je to tajemná a krásná opera, ke které mám skutečně niterný vztah,“ popsal režisér.

Verdiho titul zahrnuje řadu témat a motivů charakteristických pro romantická díla: ztráta a znovunalezení dítěte, žárlivost, konflikt mezi povinností a láskou, přátelství a zrada, touha po pomstě. Zdánlivě banální zápletky povýšil na mimořádné dílo skladatelův osobní vklad. „Verdi sám se musel vyrovnat s tragickou ztrátou manželky a dětí, což promítl právě do postavy Boccanegry. Romantický motiv shledání se se zmizelým potomkem může někdo vnímat jako otřepaný, ale kvůli oběma světovým válkám právě tohle zažilo na vlastní kůži mnoho českých rodin,“ upozornil Tarant, podle něhož je Simon Boccanegra dramatem o velké vnitřní svobodě a o naději. „Hlavní hrdina přichází do zkorumpované společnosti bez integrity, kde se vláda a tituly rozdělují za úplatu. Bývalý válečník, člověk akce a činu, se pokouší situaci ve společnosti změnit a sám tak musí čelit intrikám a útokům. Přesto zůstává až do konce charismatickým nositelem důstojnosti a naděje,“ popsal režisér.

Hudební kvality díla vyzdvihl umělecký šéf souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc a dirigent inscenace Miloslav Oswald. „Jde o úžasnou hudební kompozici se silným emocionálním nábojem a propracovanými hudebními motivy. Dá se hovořit o systému leitmotivů, který byl typický spíš pro Wagnera. Dirigenti mají tuto operu rádi právě pro její hudební genialitu,“ zhodnotil Oswald.

Moravské divadlo Olomouc „převezme“ inscenaci z libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde měl Simon Boccanegra premiéru v únoru 2008. Kvality inscenace potvrzuje i Cena diváků na festivalu hudebního divadla Opera 2009. „Divadelní koprodukce vnímám jako pozitivní trend. Divadla se podělí o náklady a mohou tak i v dnešní ekonomicky složité době zařadit do repertoáru monumentální tituly,“ zdůraznil ředitel Moravského divadla Olomouc Josef Podstata.Titulní role nabízí velkou příležitost pro sólisty operního a operetního souboru Moravského divadla Olomouc Jakuba Kettnera a Vladislava Zápražného. O Boccanegrovi se totiž traduje, že jde o největší postavu psanou pro baryton v  italské operní literatuře. „Tato role klade na sólistu velké nároky, protože se zde střídají dramatické deklamativní pasáže s lyrickými, kantilénovými. Navíc hlavního hrdinu sledujeme v rozmezí pětadvaceti let. Je tedy nutné postupně ubrat na energických pohybech a gestech,“ přiblížil Kettner. Boccanegrova důvěrníka Albianiho si v alternaci zahrají hosté Michael Kubečka a Filip Tůma, do dvojrole Boccanegrovy manželky a dcery obsadil režisér Magdu Málkovou v alternaci s Leou Vítkovou. Šlechtice Gabriela Adorna ztvární Petr Martínek nebo Jakub Rousek. Janovského šlechtice Fiesca si zahraje David Szendiuch nebo Jiří Přibyl, který stejnou postavu ztvárnil už v liberecké inscenaci. Představí se také členové činoherního souboru Ivan Dejmal, Jaroslav Krejčí a Jiří Suchý z Tábora.

Scéna a kostýmy jsou dílem režisérovy dlouholeté spolupracovnice Dany Hávové. „Cílem nebylo vytvořit popisnou scénu, ale prostor, v němž se scénografickou dominantou stávají sólisté a členové sboru,“ shrnul Tarant. K umocnění atmosféry přispívá světelný design navržený Bohuslavem Krausem. „Světla s hudbou spoluvytváří na jevišti drama,“ doplnil režisér.

Opera Simon Boccanegra se zatím dočkala v Olomouci čtyř uvedení. Naposledy ji v Moravském divadle Olomouc nastudoval v roce 1999 režisér Martin Dubovic. Vedení souboru opery a operety už nyní zvažuje inscenaci další ze skladatelových věhlasných oper. „Vzhledem k tomu, že si v roce 2013 připomeneme dvě stě let od Verdiho narození, rádi bychom v té době uvedli operní klenot Aida,“ upozornil Oswald.