Uvedením Ibsenovy hry Stavitel Solness pokračuje vedení olomoucké činohry v dramaturgické linii inscenování klasických světových dramat a současně přináší další portrét velkého umělce, limitovaného postojem soudobé společnosti. „Architekt Solness je podobně talentovaným, geniálním tvůrcem, jako byl dirigent Wilhelm Furtwängler v dramatu Na miskách vah nebo režisér Max Reinhardt v komedii Shakespeare v Hollywoodu. Přestože Ibsen byl a je označovaný za zakladatele realistického dramatu, tento text výrazně přesahuje realistický obrázek ze života a odklání se od salónní konverzace. Je v něm tajemství a symbolika. Myslím, že je to zralá hra pro zralého režiséra a vyzrálý herecký soubor,“ popsal dramaturg inscenace Milan Šotek.

Život významného, ale nepříliš oblíbeného architekta Halvarda Solnesse se změní v den, kdy do dveří jeho domu vstoupí Hilda - kdysi děvčátko, kterému před deseti lety Solness slíbil, že z něj udělá princeznu a dá jí království. Na svůj slib však stavitel zapomněl, a tak se již dospělá Hilda rozhodla přijít za ním. Solnessovi u sebe dívku ubytují a Hilda pomáhá hlavnímu hrdinovi překonat trauma, které má původ v rodinné minulosti. „Solness vláčí zátěž z dřívějška, která ho determinuje. Sužuje ho pocit viny. Láska, kterou pocítí k Hildě, je pro něj novou, obrovskou výzvou. Dochází k sebeobnovení vlastní identity, ke znovuzrození. Díky probuzenému citu Solness náhle ožívá,“ přiblížil režisér Tarant, podle něhož má Ibsenův text zjevné autobiografické prvky. „Ukazuje, jak náročný a často úmorný je život s výjimečným umělcem, s géniem, a jak jeho nejbližší trpí. Ibsen tímto dílem skrze hlavního hrdinu šel proti trendům, proti proudu, a provokoval tehdejší publikum,“ zdůraznil Tarant.

'Po Donu Juanovi v inscenaci Don Juan se vrací z války je Halvard Solness pro Petra Kubese další rolí, díky níž téměř neopustí jeviště. „Je to složitá, barvitá postava, gigant se vším všudy. Má v sobě dobro i zlo. Pro mě byla tahle role hozenou rukavicí, skutečnou výzvou. Jsem za ni moc rád, protože herec, který není na jevišti, prostě neexistuje. A nezahrát si tohle, to je jako být fotbalistou, který by si nechtěl zakopat ve finále Ligy mistrů,“ upozornil s úsměvem Kubes, který hlavní part alternuje s hostujícím Josefem Vránou. Hildu ztvární v alternaci Klára Klepáčková a Tereza Richtrová. „Hilda je bytost vymykající se běžným normám a měřítkům. Je vnitřně svobodná, přestože ji společnost může považovat za blázna. Takové jsou všechny postavy ve hře, žádnou nelze dát do jednoznačné škatulky. Stejně tak Ibsenův text je mnohoznačný a vrstevnatý. A režisér Tarant má dar oživit tohle severské drama naším slovanským ohněm,“ podotkla Richtrová, která se v inscenaci potká se všemi svými kolegy z činoherního souboru.

Díky hereckým alternacím dvou ústředních postav tak vlastně půjde o dvě inscenace v jedné. „Jde o tak rozdílná obsazení, že to skutečně budou dvě odlišné inscenace, Druhá alternace nebude žádný klon,“ zdůraznil režisér, který novinku v repertoáru Moravského divadla Olomouc připravoval se svými dlouholetými spolupracovníky – scénografem Tomášem Moravcem a hudebním skladatelem Vladimírem Franzem. „Oba dotvářejí výslednou podobu svého díla přímo na zkouškách,“ zmínil Tarant.

Olomoucké divadlo uvedlo hru Stavitel Solness naposledy v říjnu 1932 v režii Oldřicha Stibora. Jméno Henrik Ibsen se ve zdejším repertoáru objevilo naposledy v roce 1955, kdy Miroslav Janeček inscenoval drama Strašidla.