Děj operety Hraběnka Marica (1924) se odehrává na počátku minulého století v maďarském sídle krásné a bohaté hraběnky Marici. Zchudlý hrabě Tassilo se dá inkognito zaměstnat jako správce sídla Marici, aby tímto způsobem vydělal na věno své sestry. Hraběnka se do něj zamiluje a její láska je opětována. Ale vzniká podezření, že hraběti jde ne o lásku, ale o peníze. „Stejně jako v Kálmánově nejpopulárnější operetě Čardášová princezna, i tady je obsažený sociální prvek, nicméně děj je předvídatelný a vše dobře dopadne,“ popsala s úsměvem Hlubková. 

Tvorbu Emmericha Kálmána (vlastním jménem Imre Koppstein), rodáka z uherského lázeňského městečka Siófok, zná režisérka velmi dobře. „Hrála jsem v Podzimních manévrech a Čardášové princezně, tu jsem posléze i režírovala. Marica obsahuje stejné postupy a principy jako Kálmánova nejpopulárnější opereta Čardášová princezna, odlišuje se tím, že je v ní předepsaná cimbálová muzika. V naší inscenaci tak budeme mít kapelu na jevišti jako součást děje, což bude zajímavé obohacení,“ popsala Hlubková.

Autorem hudebního nastudování je Petr Šumník, podle něhož patří Hraběnka Marica k tomu nejlepšímu z operetního žánru vůbec. „Maďarské prostředí nabízí hudební konfrontaci čardáše a valčíku, tedy chceme-li, Rakousko-Uhersko převedené do hudební řeči,“ zdůraznil Šumník.

V titulní roli se představí Elena Gazdíková v alternaci s Leou Vítkovou. S Kálmánovou operetou se setkává již podruhé, v předchozím nastudování ztvárnila úlohu Tassilovy sestry Lízy. „Kálmánovo dílo je stejně tak krásné jako obtížné, sólové party jsou co do náročnosti srovnatelné s operou. Role Marici je velmi náročná nejen pěvecky a výrazově, ale navíc se od nás vyžadovalo zvládat i taneční choreografie a do toho zpívat, nebylo to vůbec jednoduché. Byl to zatím asi můj nejtěžší operetní úkol,“ zdůraznila Gazdíková. „Je pravdou, že paní režisérka Dagmar Hlubková neušetřila od temperamentního pohybu na jevišti ani jednoho protagonistu této inscenace,“ doplnila s úsměvem Lea Vítková, podle níž je titulní role svou obtížností srovnatelná s jakoukoli hlavní postavou ve velkých operách. „Je náročná na znělost ve všech polohách, protože doprovod orchestru je často psán velmi hutně,“ upozornila.

Hraběte Tassila ztvární Ondřej Koplík nebo Petr Martínek. „Tuto postavu jsem měl možnost si zahrát už dvakrát, v Olomouci a Brně. Kálmánova opereta se nároky na sólisty blíží k opeře, některé party jsou vypjaté, dramatické. Dochází k častému střídání dramatických a lyrických pasáží,“ uvedl Martínek. Důležitým hybatelem děje je baron Kolomán Zsupán, který usiluje o hraběnčinu ruku. Toho v olomoucké inscenaci hraje a zpívá Martin Štolba v alternaci s Milanem Vlčkem. „Role Kolomána se nachází za hranicí mého oboru a dá se říci, že se jedná o typický mladokomický tenor, což je pro mě jako barytona opravdu výzva. Hudební těžiště postavy spočívá především v duetech a dalších ansámblových výstupech,“ popsal Štolba. 

Na pohybovou stránku inscenace dohlížel umělecký šéf baletu Moravského divadla Olomouc Robert Balogh, který je autorem choreografie. Scéně Jaroslava Milfajta dominují posuvné paravány, počítá se rovněž s využitím projekcí. V kostýmech z návrhářské dílny Tomáše Kypty jsou zastoupeny pánské fraky, honosné dámské toalety, ale i chudé oblečení cikánů.

Kálmánova Hraběnka Marica se v olomouckém divadle zatím dočkala pěti inscenací, ta poslední měla premiéru v prosinci 1999 v režii Václava Málka.