* Pavlu Dostálovi byla ve středu udělena od prezidenta Miloše Zemana medaile Za zásluhy. Co pro vás manželovo vyznamenání znamená?

Ocenění od pana prezidenta si samozřejmě vážím. Ale stejně tak si cením i různých vzpomínek na Pavla, které se ke mně od lidí dodneška dostávají. Pro mě mají stejnou váhu. To, že na něj má někdo pěkné vzpomínky, mě moc těší. Samozřejmě chápu, že jsou i lidé, kteří to tak necítí. Nelze se zavděčit všem.

* Před dvěma lety jsme na Pavla Dostála vzpomínali v Moravském divadle v Olomouci, kde mu ve foyer odhalili pamětní desku. Akce jste se tenkrát i účastnila. Potěšila vás tato upomínka na manžela?

Iniciátorem tohoto projektu byl divadelní fotograf Ivan Šimáček. Je to člověk, kterého si nesmírně vážím a myslím, že i pan ředitel Hekela šel myšlence umístit v divadle desku vstříc. Samozřejmě mě to těší, ale vím, že ten,komu by to mělo v prvé řadě udělat radost, už o tom neví. My tak sbíráme smetanu bez zásluh. Těší mě, co tato gesta vyjadřují. Je to znamení toho, že tady Pavel po sobě zanechal nějakou stopu.

* Zanechal za sebou mimo jiné řadu krásných písňových textů, které zhudebnil Richard Pogoda. Posloucháte je někdy?

Moc ráda je poslouchám. V jeho textech člověk nachází spoustu z toho, jaký byl Pavel člověk a co a jak vnímal. Ve spojitosti s jeho hudbou jsem zrovna minulý týden dostala cédéčko od paní Zuzany Stirské, která má gospelový soubor, s nímž nazpívala jednu z Pavlových písní.

* Pavel Dostál je pro každého neodmyslitelně spjatý s kulturou, divadlem. Přenášel svou lásku k umění i na své blízké? Ovlivňoval rodinu?

Děti tím ovlivněny byly, ale rozhodně to nebylo cíleně. Všechno šlo úplně přirozenou cestou. Oba jsme chtěli, aby si vybraly sami a my je v jejich snažení podpořili.

* Když působil jako ministr, trávil jistě mnoho času v Praze. Bral návraty do Olomouce, jako cestu domů, nebo už přivyknul životu v hlavním městě?

S čistým s vědomím mohu říci, že se do Olomouce vracel hrozně rád. Důkazem toho je mimo jiné to, že jsme se za ním nikdy neposunuli po Prahy. Vždycky jsme chtěli, aby náš domov byl tady, v Olomouci. Myslím, že já i Pavel jsem měli pocit, že je to pro nás dobré místo k žití.

Kristýna Kovaříková