V Olomouci téma podle dánského Dogma

26. 6. 2017 / Napsali o nás
Moravské divadlo si trouflo prosadit do dramaturgického plánu Rodinnou slavnost Dánů Thomase Vinterberga a Mogense Rukova. V překladu Františka Fröhlicha a v režii Mikoláše Tyce.

Stalo se tak dvaadvacet let poté, co Vinterberg s Larsem von Trierem vydali manifest Dogma 95 nové filmové vlny. Film Rodinná oslava se v roce 1998 stal prvním dílem s certifikátem Dogma 95. Obdržel Cenu poroty v Cannes a jako Evropský objev roku také Cenu Rainera W. Fassbindera.

O rodinných tajnostech

Divadelní Rodinnou slavnost hráli u nás již v brněnském Studiu Marta, v pražském Činoherním klubu, v Mostě - a nejlépe v Divadle Petra Bezruče Ostrava. V Olomouci od premiéry samozřejmě naráží. Milovníkům operet se totiž líbit nemůže. Na druhé straně v nekonečném zápase už od přelomu tisíciletí přitáhnout do divadla početnou studentskou obec královského města nemůže přinést nabídku výmluvnější. Dogma 95 hledá a je úspěšné originalitou, jakou omračovala Evropu a svět čs. nová vlna 60. let, a s ní kinematografie polská, jugoslávská, maďarská, německá… Stojí za to přečíst si jeho manifest. Je otištěn v programu k Rodinné slavnosti. Jeho po mém soudu nejdůležitějším bodem je ustanovení o rezignaci na snahu konkurovat americkému velkofilmu, nedostižnému v nasazení techniky a jejího příslušenství. Je zapotřebí vydat se jiným směrem. I to je důvod, proč Dánové sklízejí úspěchy v Cannes, v Berlíně i jinde a my už hodně dlouho ne. Rodinná slavnost má vzdát hold hlavě rodiny, šedesátníkovi, úspěšnému hoteliérovi, otci dvou dcer a dvou synů. Každý člen rodiny je něčím frustrovaný, jedna z dcer spáchá dokonce sebevraždu. Při oslavě vyplavou ze zapomnění a předstírání hrůzná fakta. Otec ji a staršího bratra v dětském věku opakovaně zneužíval.

Příliš silné kafe?

Příběh ve vlnách graduje do exprese, jazyk sklouzává do argotu. U české kritiky naplňuje Rodinná slavnost představu luxusu. Je to omyl. Helgeho rodina je příkladem pokrytecké zbohatlické vrstvy bez kultury. Se stejným dobovým nepochopením se už kdysi (1981) setkala u nás Svatba režiséra Roberta Altmana, inspirovaná Brechtem. Recenzenti nepostřehli autorovu ironii k mafiánskému pseudopřepychu buranů. Rodiči povedeného olomouckého společenství ve Slavnosti jsou Václav Bahník a Vlasta Hartlová. Z postav, které je obklopují, našli přesný výraz Petr Vaněk a Natálie Tichánková v rolích mladšího syna Michaela a jeho ženy Mette, a také ceremoniář slavnosti Helmut Petra Kubese. I tak ale - na Hanáky silné kafe. Odcházejí. Škoda. Přemýšlet o takových příbězích by měli. Jsou i o naší přetvářce, rasismu a xenofobii.

Hodnocení 75 %

Jiří P. Kříž

Právo, 22.6.2017