V Olomouci se po jednašedesáti letech znovu vážila libra masa

Divá báze.cz, 6.8.2019

Jako svoji poslední letošní premiéru uvedlo Moravské divadlo inscenaci klasické Shakespearovy komedie Kupce benátského. Je třeba hned úvodem říci, že jde o počin přinejmenším odvážný, a to z několika důvodů. Ansámbl olomouckého divadla toto tragikomické drama naposledy nastudoval ještě v době těžkého socialismu, konkrétně v roce 1958. Je tedy zřejmé, že zrovna velké tradici se v Olomouci netěší. Moravské divadlo je navíc v horizontu několika posledních let jedinou českou scénou, na níž je Kupec benátský realizován.


Příčiny, pro něž inscenátoři k tomuto mistrovskému dílu sahají jen s tou nejvyšší obezřetností, zřejmě spočívají v mimořádné komplexnosti původní Shakespearovy hry, která v sobě spojuje hned několik výrazných dějových linií, sociálních problematik a žánrů. Přes konflikt židovské a křesťanské víry, postavení Židů ve společnosti, oddanosti mužů ženám či dokonce homosexuální motiv v ní nalézáme prvky pohádky, sociálního dramatu nebo parodie. Dramaturgové a režiséři jsou tedy většinou už apriori nuceni v textu výrazně škrtat, vynechávat příběhové motivy, potažmo celé drama interpretovat jen v některém z mnoha dějových rámců. Je však nutno zdůraznit, že režisér Vladislav Kracík nám představil značně vyrovnanou a soudržnou inscenaci, která nezdůrazňuje jedno téma na úkor druhého, ale právě naopak zachovává jejich vzájemnou pospolitost.


Rozdělení jevištního prostoru na přední a zadní plán sice nepředstavuje nikterak originální jevištní řešení, současně však umožňuje plynulé přechody mezi scénami z Benátek a „pohádkového“ Belmontu, kam si odjede Bassanio, přítel benátského kupce Antonia, namlouvat krásnou Porcii. Zatímco dramatické benátské výstupy se odehrávají blíže divákovi, pohádkově koncipované scény z Belmontu jsou před ním odsunuty na horní plošinu zakrývanou a odkrývanou plátnem. Oddálení světa Porcie a její služebné má mimo jevištní koncepci rovněž svůj významový smysl, který je plně vyjeven v momentě, kdy se tato část prostoru ukáže být přídí lodi. Svérázná symbolika v sobě nese naději na šťastné vyústění, ale také jistou dávku cynismu. „Belmontská loď“ na jedné straně totiž připlouvá na pomoc Antoniovi, který přišel o všechny své obchodní lodě, takže je vydán napospas Shylockově hrůznému dlužnímu úpisu. Na druhé straně však může představovat symbol ztroskotání, který v tomto případě předznamenává ne právě radostnou budoucnost dvou novomanželských párů – Bassania s Porcií a Nerissy s Gratianem. Pro obě ženy je totiž navzdory jejich vizuální stylizaci evokující čistotu a nezkaženost (Porcie nosí bílé šaty a svým vzezřením připomíná andělskou nevinnost) charakteristická spíše vypočítavost a manipulace, které se dopouštějí na svých manželích.


Na první pohled by se možná mohlo zdát, že Shakespearovo pozdní drama nenabízí takřka žádný prostor ke kontaktu s divákem. Ačkoli z hlediska textu tomu tak skutečně je a v Kupci benátském se žádné repliky směřované přímo k publiku nenacházejí, Kracíkovi se daří toto dílo rozpohybovat a rozehrát také mezi lidmi. Kontakt s publikem je nejintenzivnější při scéně, kdy se Shylockova dcera snaží opustit dům, aby se mohla oddat životu se svým milým. Scéna takřka akrobatického charakteru, během které Jessika v podání Daniely Klevetové slézá z lóže po žebříku, propojila dva – v zásadě oddělené – prostory jeviště a hlediště do společného celku.


Přes všechny další silné aspekty Shakespearovy komedie byla pozornost většiny diváků bezpochyby směřována k vedlejší, avšak dominantní postavě Shylocka v podání Jaroslava Krejčího. Jeho neúprosná, ale současně hluboce lidská touha po pomstě nutí diváka každý jeho výstup sledovat se zatajeným dechem. Ke kulminaci tohoto tragického osudu dojde během pověstné scény u soudu, která pro divadelní režiséry mnohdy představuje uzavření celého příběhu. Ačkoli v případě inscenace Moravského divadla tomu tak není a po tragické Shylockově prohře následuje ještě dovršení příběhové linky dvou novomanželských párů, jedná se o jeden z vrcholných a inscenačně nejpromyšlenějších výstupů. Všichni herci, kteří jsou v tu chvíli na scéně, sami připravují rekvizity, což není před divákem nijak tajeno. Ba právě naopak – ze všech jevištních prvků je patrné, že přichází velké rozuzlení. Hudba, výrazná proměna scény a konečně důvtipné rozmístění herců, kteří uzavírají Shylocka v jakémsi kruhu, to vše přenáší na diváka atmosféru posledního soudu, u nějž se rozhodne o Antoniově osudu. Jak ale víme, nakonec je tím odsouzeným právě žalující Shylock, který zůstane zcela uvězněn mezi ostatními herci, což ještě násobí jeho potupnou prohru rovnající se symbolickému vyloučení ze společnosti.


Jelikož zásadní politická otázka vztahující se ke konfliktu křesťanství a židovství už v současné době, navíc v našich končinách, postrádá onu kontroverzi, kterou vzbuzovala v šestnáctém století, hledají inscenátoři přirozeně jiné rozložení sympatií mezi nejdůležitějšími postavami. Zatímco dříve společenské okolnosti nahrávaly tomu, aby byl Shylock interpretován jako vysmívaná a ponížená karikatura židovského lichváře, dnes vzbuzuje jeho nešťastný konec spíše lítost. A postavy, které k jeho konci svým konáním přispějí, zase dnes nesou vlastnosti nespravedlivých soudců. Není určitě náhodou, že v Kracíkově inscenaci nejsou postavy primárně profilovány na základě politických a náboženských motivací, ale daleko výraznější důraz je v ní kladen na jejich pohlaví. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že ženy jsou postaveny nad muže. Tuto hierarchii dotváří arogantní gesta a povýšené vystupování Porcie a její služebné, přičemž chování jejich nápadníků se zase vyznačuje žadonivostí ušlápnutých podpantofláků. Tím pádem rozhodně nelze jejich vyhlídky společného života považovat za naplnění šťastného konce, za který by zřejmě divák alžbětinského divadla považoval Shylockův pád – způsobený navíc rovněž ženami.


V souhrnu řečeno: olomoucký Kupec benátský překvapuje kvalitní textovou dramaturgií a jednoduchou, přímočarou režií, které se podařilo udržet v jednotné rovině mnoho rozličných motivů. Této zjevné soudržnosti by se dala výrazněji vytknout snad jen občasná nevyváženost ve výběru hudby, která osciluje mezi židovskými melodiemi a skladbami moderních stylů, což místy působí rušivě. Tato drobná kaňka však nijak nesnižuje návrat Kupce benátského na moravská jeviště, který se podařilo uskutečnit ve velkém stylu.



Michal Kadlec



13.8.2019