Jeden herec čelí přesile deseti hereček v představení Don Juan se vrací z války, jehož premiéra se uskuteční v pátek v 19 hodin v Moravském divadle v Olomouci. Méně známý text pozapomenutého rakouského dramatika Ödöna von Horvátha o hledání ztracené lásky nastudoval v Olomouci stálý režisér činohry Národního divadla Moravskoslezského Janusz Klimsza.

V první třetině 20. století patřil Ödön von Horváth spolu s Bertoltem Brechtem k nejvýznamnějším dramatikům v zemích německé kultury. „Dnes jeho hry, spolu s dramatikou Arthura Schnitzlera, tvoří páteř repertoáru německých a rakouských divadel.

Režisér Janusz Klimsza má jméno von Horváth spjaté s jeho nejznámějšími hrami Povídky z Vídeňského lesa a Kazimír a Karolína. „S textem Don Juan se vrací z války jsem se seznámil až nyní a naplno mě zaujal a oslovil až při opakovaném čtení. Postupně se odhalila jeho skrytá dramatičnost,“ popsal Klimsza.

Hlavní hrdina Don Juan se po skončené válce vrací domů, aby zde nalezl svou bývalou lásku, kterou před odchodem do boje opustil. Svět se však změnil a Don Juan přichází do světa bez mužů, který obývají vdovy a nezadané dívky. „Hlavní postava má v sobě něco z Molierova Dona Juana či Mozartova Dona Giovanniho. Je to rytíř a macho, kterého ovšem válka zbavila lidství. V souladu s von Horváthovým sarkastickým pohledem na skutečnost tu místo aktivního sukničkáře stojí pasivní, ztrátou paměti postižený válečný veterán,“ přiblížil režisér, který se do Moravského divadla vrátil po jedenácti letech.

„K Olomouci mám sentimentální vazbu, a nejen proto, že odtud pochází má bývalá žena,“ sdělil Klimsza, který se díky přípravě inscenace seznámil se všemi členkami činoherního souboru Moravského divadla Olomouc. „Obecně se mi s ženami pracuje dobře. Oceňuji jejich disciplinovanost a rád jim naslouchám,“ zdůraznil Klimsza. Ani představitel Dona Juana Petr Kubes nevnímal během zkoušek něco jako předávkování estrogenem. „Zpočátku jsem se té ženské přesily trochu obával, ale můžu říci, že všechny dámy a slečny se ke mně na jevišti chovají noblesně,“ popsal Kubes. Tucet hereček ztvární v inscenaci dohromady více než třicet postav, od umělkyň přes jeptišky či servírky až po prostitutky.

Scéna v duchu německého expresionismu 20. let minulého století je dílem Martina Víška, kostýmy s důrazem na dobový detail vytvořila Eliška Zapletalová. Tvůrci v inscenaci použili také atmosférické filmové projekce.

Petr Marek

12.1.2012