Svižný humor pramenící ze spletitosti na sebe se vrstvících situací. I takto lze nahlížet na inscenaci uzavírající stávající činoherní sezonu Moravského divadla, na inscenaci Úžasná svatba. Autorem dramatického textu, o jehož výběr se zasloužili sami diváci, je Robin Hawdon. Třebaže jeho tvůrčí činnost se vyznačuje rozmanitostí (autor povídek, herec divadelní i filmový, režisér), celosvětově proslaven se stal až zásluhou divadelních her, a to především situačních komedií. K nim Hawdon nalezl předobraz v tvorbě Labichově, potažmo Feydeauově. Ten svým dílům povětšinou vtiskoval tvar kruhu - po mnoha zbytečných jednáních se postavy dostávají do výchozího bodu. Napětí těchto dramat spočívá v rozporu, který pramení z tendencí, aby byla pravda na straně jedné utajena, na straně opačné odhalena. Jeden ze zásadních rysů, jimiž se vyznačuje Feydeauova tvorba, se promítl také do Hawdonovy Úžasné svatby.Dramatickému textu vtiskl jevištní podobu hostující režisér Milan Schejbal. Ten v inscenačním tvaru vycházel především z potenciálu, který Hawdonova situační komedie nabízí. Slova se pro něj stala primární, představovala základní stavební pilíř inscenace. Režisér je nechal volně plynout, pouze sporadicky je podtrhnul pomocí jevištní akce.Výrazněji se tato skutečnost promítá do obrazů, v nichž se prosazují postupy filmového stop-záběru (zoufalý ženich s vírou v nápravu vlastních hříchů neustále svého svědka a pokojskou zahlcuje dalšími a dalšími úkoly) či gagu (svědek stojící nad vystrčenou zadnicí neodolá pokušení a mobilním telefonem si krásné pozadí vyfotografuje). V inscenaci vnímané jako celek tyto režijní zásahy ovšem zanikají pod množstvím textu.Úžasná svatba, která je v rámci světového měřítka považována za jednu z nejčastěji uváděných her svého žánru, poskytuje výrazný prostor pro uplatnění herecké složky. Jednání, jehož základ spočívá v logickém uvažování (úvodní obrazy), je vystřídáno chaosem, zmatkem, čirou panikou, která pramení v touze po návratu ke statusu quo. Avšak pro množství lží, na sebe se neustále vrstvících, toho není možné dosáhnout. Jediné východisko, a to říci pravdu, by vedlo k naprosté deziluzi, třebaže ta může mít až očistné účinky.V inscenaci, poskytující prostor především mladším členům souboru, se objevila také trojice nových činoherců. Nervozita, projevující se zejména v počátečních obrazech, byla čitelná na hereckém projevu Ondřeje Jiráčka (Bill) a Terezy Richtrové (Ráchel). Po oproštění se prvotního neklidu jejich postavy vystoupily z mlžného oparu, získaly reálné obrysy lidí, kteří z vlastního jednání ztrácí půdu pod nohama. Marná snaha o zachování si alespoň střípků důstojnosti se setkává s kontraproduktivním účinkem. Do popředí vyplouvají jejich negativní vlastnosti: slabošství snoubící se s nerozhodností (Bill) a panovačnost (Ráchel).Erika Kuncová ztvárnila pokojskou Julii jako ženu s výraznými hereckými ambicemi a sklony, navzdory profesi, ke zpupnosti. Judy (Lenka Kočišová), toužící si za každou cenu zachovat dekorum, Tom (Petr Jarčevský) se svým hysterickým, se šílenstvím hraničícím jednáním (obraz, v němž s chlípností požitkáře ukazuje nůž na porcování dortů) i afektovaná tchyně v podání Vlasty Hartlové vnáší do inscenace komický prvek.Hostující výtvarnice Kateřina Baranowská pojala scénu v duchu žánru (svatební apartmá s kýčovitými srdíčky i růžovou manželskou postelí coby dominantou pokoje), naproti tomu kostýmy odkazují k současnosti (oblek Toma, svatební šaty Ráchel, džíny i košile Billa).Úžasná svatba v Moravském divadle představuje inscenaci, při níž se divák všech věkových kategorií pobaví, avšak hlouběji zasažen nebude.