Táta byl lidský a empatický

2. 11. 2015 / Napsali o nás
Na leccos prý měli jiný vkus, ale lásku k divadlu Pavla Dostálová po svém otci Pavlu Dostálovi rozhodně podědila. Přesto, že ji v herecké kariéře nestačil poradit, ví mladá herečka, že by na ni byl pyšný.

* Ovlivnil vás otec při rozhodování stát se herečkou?

Tatínek zemřel, když mi bylo patnáct let, takže jsem s ním nemohla konzultovat svoje definitivní rozhodnutí. Ale ovlivnil mě spíš jako táta, než jako člověk, který se věnuje kultuře. Byl totiž neuvěřitelně lidský a empatický. Právě to je věc, která je při hraní podle mého názoru velice důležitá. Rozhodně ve mně viděl malého klauna, který se rád předvádí. Rozvíjel to ve mě tím, že se mnou prováděl nejrůznější hlouposti.

* Myslíte, že byste nyní nějakým způsobem využila jeho zkušenosti z oblasti divadla?

To nevím. Určitě mě ale mrzí, že tu není a nemůžeme se spolu o tom pohádat. Samozřejmě jen v dobrém. Vždycky jsme totiž měli na věci jiný vkus. Jsem si jistá, že by na mě byl pyšný. On by ale byl pyšný i kdybych byla doktorka nebo kdybych dobře uklízela kanceláře. Byl to prostě skvělý táta.

* Jméno vašeho otce je spojené i s Moravským divadlem. Když jste v divadle účinkovala, brala jste to jako výhodu nebo naopak?

Nikdy jsem nepociťovala punc toho, že jsem Dostálová. Vtéto branži je normální, že povolání přechází z rodičů na děti. Hlavně jsem vystudovala DAMU, kde ho také všichni znali, takže divadlo už nebylo žádno výjimkou. Nesetkala jsem se kvůli tomu s jedinou reakcí, která by byla jakkoli negativní.

(krk)

Olomoucký deník, 30.10.2015