Dnes a zítra
25.10 (ne) sk. YO 16:00

Postřižiny

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala

Pozor! Představení zrušeno! Podrobné informace naleznete v aktualitách z 14.10.2020.

26.10 (po) sk. K 19:00

Nedotknutelní

Česká divadelní premiéra

Pozor! Představení zrušeno! Podrobné informace naleznete v aktualitách ze 14.10.2020.

Naše tipy

nehraje se...

Tanečník a choreograf Josef Škoda – Životem zásadně nevyšlapanými cestami 

Taneční aktuality.cz, 3.10.2020

Na začátku října si připomeneme již deset let od úmrtí českého tanečníka, choreografa a tanečního pedagoga Josefa Škody, šéfa libereckého baletu a mimo jiné též manžela české tanečnice, dlouholeté brněnské a olomoucké sólistky Jiřiny Šlezingerové.


Josef Škoda se narodil 19. července 1921 v Praze, kde se již od útlého dětství věnoval tanci nejprve ve škole Františka Bubly (především klasickému baletu, ale rovněž charakternímu tanci a rytmice), poté u slavného Joe Jenčíka. Již v sedmnácti letech působil jako elév Baletu Národního divadla, kde ztvárnil drobnější role v baletech Královna loutek (Číňan), Louskáček (Francouz) a Z pohádky do pohádky, dále tančil v operní inscenaci Gounodova Fausta a Markétky a ve Strakonickém dudákovi. Od roku 1940 nastoupil na Jenčíkovo doporučení jako člen baletu Zemského divadla v Brně do souboru Ivo Váni Psoty. V průběhu 2. světové války se spolu s bratrem Jiřím přesunul do německého Königsbergu, jelikož divadla v protektorátu měla od roku 1942 zakázáno hrát. Zde se uvedl i jako choreograf inscenací Čerta na vsi skladatele Frana Lhoty. Nicméně ani zahraniční angažmá netrvalo dlouho a Škoda byl v rámci totálního nasazení poslán do Poznaně, kde pracoval jako svářeč v místní továrně.


Už v mládí bylo jeho snem řídit vlastní taneční soubor, což se povedlo krátce po osvobození, kdy Škoda založil uskupení Pramen, v němž účinkovalo deset profesionálních tanečníků. Společně následně nastoupili do Slezského národního divadla v Opavě a stali se tak zakládajícími členy prvního českého divadla opery a baletu v moravskoslezském pohraničí.


Josef Škoda působil na jednu sezónu jako šéf baletního souboru v Severočeském divadle v Liberci (1946–1947), během níž uvedl např. balety Coppélia a Princezna Hyacinta. Společně s bratrem Jiřím se poté choreograficky a režijně podíleli na nové inscenaci opery Antonína Dvořáka Čert a Káča.



Po Liberci zamířil Škoda opět do Brna, kde se stal sólistou (1947–1948), následně působil jako šéf baletu plzeňského Divadla J. K. Tyla (1948–1951) a odborný asistent na DAMU (1951–1953). V Plzni ze souboru, který působil převážně jen jako pohybová složka do oper a operet, vytvořil těleso schopné samostatných produkcí. Uvedl zde mj. Chačaturjanovu Maškarádu, Nedbalovu Pohádku o Honzovi, Krále Lávru Jaroslava Křičky (uvedeno jako zpívaná pohádka s tanci) nebo Janáčkovy Lašské tance. Nakonec se však opět vrátil do Liberce, kde ještě před svým odchodem založil při divadle baletní školu, v níž sám vyučoval hodiny klasického baletu.


Během svého druhého libereckého působení uvedl tituly jako Lašské tance, Bachčisarajská fontána, Popelka, Filosofská historie, Sněhurka a sedm trpaslíků (autorem libreta se stal Jan Reimoser) a opět jeho oblíbená Coppélia. V roce 1955 se mu povedlo ve spolupráci se skladatelem Viktorem A. Oranským uvést premiéru baletu Veselé paničky windsorské na motivy stejnojmenné Shakespearovy divadelní hry, v níž sám ztvárnil roli Falstaffa. Pod jeho vedením dále soubor tančil v inscenacích Romea a Julie, Poloveckých tanců i Labutího jezera, jež bylo uvedeno v roce 1958 ve Škodově choreografické úpravě a diváky i kritikou velmi pozitivně přijato. Vytvořil rovněž balety na hudbu amerického hudebního skladatele George Gershwina Rapsodie v modrém a Američan v Paříži.


Nejdelší angažmá nalezl Škoda v Olomouci, kde byl šéfem a choreografem baletního souboru v letech 1959–1977. Uvedl mj. opět Labutí jezero a Romea a Julii, dále Prokofjevův Kamenný kvítek nebo Špalíček Bohuslava Martinů. Úspěch mu přinesla inscenace baletu Šurale i Popelka, v níž hlavní roli tančila jeho manželka Jiřina Šlezingerová, s níž se seznámil již během svého působení v Opavě. Společně položili olomouckému souboru silné základy, díky nimž se stal konkurenceschopným na poli oblastních československých divadel. Za jeden z vrcholů Škodova působení je považováno uvedení baletu Pierot na hudbu Zdenka Pololáníka o životních osudech mima českého původu Jeana Gaspara Deburaua. Po ukončení angažmá se Josef Škoda nadále věnoval choreografii, pracoval v divadlech v Plzni, Karlových Varech nebo Prešově.



Za svou bohatou kariéru se podepsal pod téměř šedesát baletních inscenací, na sto dvacet operních a padesát operetních choreografií. Byl považován za flexibilního, pohotového tvůrce, který se se stejnou jistotou pohyboval jak v klasickém, tak soudobém repertoáru a uváděl tituly osvědčené, ale nebál se ani riskování v podobě uvádění zcela nových baletů ve světových premiérách (během jeho působení v Olomouci jich bylo devět). Ostatně tanečnice Lidka Schmidová ve své knize Československý balet uvedla: „Škoda zásadně chodil nevyšlapanými cestami.“ Výrazně se rovněž zasazoval o uvádění děl českého repertoáru.


Jako tanečník vynikal v rolích demicharakterního typu, mohl se opřít o velmi silnou rotační techniku, nebál se ani až akrobatických prvků. Současně měl vysoce vyvinutý smysl pro komediální role, který uplatnil v rolích jako Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů, Coppélius v Coppélii nebo Čert v Čertovi na vsi.


Coby pedagog je podepsán pod založením či rozšířením řady tanečních škol při divadlech, kterým se věnoval téměř ve všech svých angažmá (především Liberec a Olomouc). Zemřel 4. října 2010.


Zuzana Rafajová



5.10.2020