Štědrost a dobro vítězí nad lakomstvím v pohádkové inscenaci Pan Scrooge

25. 11. 2021 / Napsali o nás
Moravské divadlo Olomouc uvedlo 8. října 2021 inscenaci Pan Scrooge, jež je adaptací Vánoční koledy Charlese Dickense. Lakomci Scroogemu se na Štědrý den zdá sen, v němž mu zesnulý Jacob Marley naznačuje, že by měl přehodnotit své životní priority. Hrozí mu, že pokud se tak nestane, budou ho následovat další duchové. Scrooge ovšem bere sen na lehkou váhu, a tak se Marleyho proroctví postupně naplňuje, až se nakonec ze Scroogeho stává lepší člověk.

Text dramaturgicky upravila Michaela Doleželová, která příběh ozvláštnila jakousi introdukcí, v níž se postavy dohadují, kde se co bude hrát a jaký jazyk bude zvolen. Odkazují zde i na další slavné Dickensovy romány a právě postava samotného autora je klíčovým přidaným prvkem, jenž figuruje na začátku a na konci inscenace. Dickens zde funguje coby vševědoucí postava, která promlouvá k bezradnému Scroogeovi. Tento úvod lze chápat jako vysvětlení kontextu románu za použití zcizovacích prvků, jež přimějí diváka nad daným příběhem přemýšlet již od samého počátku.

Inscenaci Pan Scrooge režíroval oceňovaný slovenský režisér Marián Pecko, který se do povědomí olomouckého publika dostal inscenací Petr a Lucie. Pecko měl nelehký úkol převést nadpřirozeno a kouzla na jeviště divadla. Inscenátoři si pomohli mnohovrstevnatou vizuálností – využili k tomu loutky a chůdy, pomocí nichž se herci pohybovali, aby znázornili nadpřirozenost vystupujících andělů a duchů. Kouzlo Vánoc je pak navozeno triky s osvětlením a červenými světelnými řetězy. Scénografie Jána Zavarského není nikterak složitá, svojí jednoduchostí umožňuje variabilitu scény. V první části inscenace dominuje černá opona vertikálně rozdělená na tři části. Ve středu pódia se nachází miniatura jeviště s loutkami, která slouží jako náhled do minulosti. V další části inscenace se scéna proměňuje, miniaturní jeviště je vyměněno za znatelně větší, kde již namísto loutek vystupují herci. Tmavá scéna v první polovině inscenace umožňuje vyniknout kostýmům Evy Farkašové. Nejpozoruhodnějším kostýmem je malovaný modro-fialový háv Charlese Dickense, který povzbuzuje auru pohádkového vypravěče. Andělé se oproti němu se svými bílými hábity, stříbrnými parukami, klobouky a dalšími doplňky jeví až přehnaně překombinovaně a neuškodil by jim decentnější přístup, aby působili jemněji a více nadpozemsky.

Herectví je v inscenaci dynamické a expresivní, místy až patetické, zejména co se andělů týče, což ale pohádkovému příběhu neubližuje. Andělé (Vendula Nováková, Natálie Tichánková, Naděžda Chroboková-Tomicová, Tomáš Krejčí, Marek Pešl a Roman Vencl) navíc inscenaci ozvláštňují zpívanými výstupy, jimiž apelují na tvrdohlavého Scroogeho. Toho ztvárnil Lukáš Červenka, který po celou dobu pracuje s výraznou mimikou a gestikou, aby touto expresivností obsáhl především lakomcův strach z budoucnosti. Scrooge však pomalu prochází proměnou z hamižného, lhostejného mrzouta k dobrosrdečnému altruistovi. Jan Ťoupalík předvedl svůj přirozený herecký talent, když se mu zadařilo pojmout hned tři postavy: Jacoba Marleyho (známý Scroogeho), ducha Vánoc a Charlese Dickense. Prokázal se jako zdatný „akrobat“ ovládáním nejenom chůd, ale i longboardu a dvouřadých kolečkových bruslí.

Inscenátorům se povedlo přivést na prkna Moravského divadla Olomouc inscenaci, která v jejich repertoáru bezesporu chyběla. Pan Scrooge je ukázkou rodinného divadla, jež upoutá jak děti, tak dospělé, byť si tam každý z nás najde jiná poselství. Přemýšlení nad danými tématy umožňuje i forma, která spočívá v komentování minulosti. To přiměje diváky více nad postavou Scroogeho přemýšlet a kriticky tak uvažovat nad jeho slabinami a hamižností. Z diváka se tím z pasivního pozorovatele stává divák aktivní, jenž může v duchu se Scroogeho názory polemizovat.

Tereza Vaščáková

Divá báze.cz, 25.11.2021