O vznik pohádky se zasloužil umělecký tandem: Roman Groszmann a Jan Šotkovský. Dvojice dílo napsala před čtyřmi lety pro potřeby někdejšího olomouckého divadla Tramtarie. Nicméně velký úspěch předznamenal přenesení inscenace, a to včetně původního obsazení, do brněnského divadla Buranteatr, nově vzniklého souboru.Groszmann, podepsán pod textovou stránkou díla, semimo to zasloužil o vtištění uceleného tvaru nejnovějšímu olomouckému zpracování. Dramatický text se stal režisérovi prostředkem, s jehož pomocí byl schopen snáze oslovit dospělé publikum - třeba za přispění dvojsmyslů či bonmotů, zasazených do konkrétní dramatické situace („Má to být šťastný konec?“). Složka scénografie hostující výtvarnice Zuzany Přidalové v sobě nese naproti tomu vysoký potenciál oslovit především diváka dětského. Nesouměrně rozmístěná dlouhá zelená stébla trávy. Základní, ryze jednoduchý, nicméně funkční znak scénického prostoru, opticky jej nadto rozšiřující. Díky pružnosti a ohebnosti stébel se snáze obměňovala prostředí (pavučina), zároveň došlo k posílení komiky („ovládání“ pohybů rodícího se motýla Ríši). Zatímco stránka scénického prostoru na sebe přejímala charakter spíše minimalistický, kostýmy Přidalová navrhla v souladu s prvky, které dominují u jednotlivých zástupců živočišné říše.Hudební složka se výrazným způsobem podepsala na celkovém komickém tvaru inscenace. Ríšův zpěv při námluvách Klaudinky obohacují vokály jeho přátel, filmová píseň Nech brouka žít tragikomicky podtrhuje situaci pramenící z přítomnosti pavouka. S hudbou úzce koresponduje zvukomalebnost a stylizace řeči. S její pomocí Groszmann nejen odkryl charakter jednotlivých postav, ale rovněž zdůraznil komiku. Vladimíra Včelná (Klaudinka) využívá fistule, Matylda Ivany Plíhalové je pavoukem úlisným, jízlivým, prahnoucím po vlastním požitku. Miroslav Ondra (luční koník Toník) díky podmanivě laskavé intonaci vtiskl duši přátelskému a dobrosrdečnému zástupci hmyzí říše.Jak se hovnivál chtěl stát motýlem - pohádka, která zejména s pomocí humoru, vycházejícímu z dramatického textu či následně režijně daných situací, v sobě nese předpoklady oslovit široké publikum napříč věkem.