Kdy jste se poprvé dozvěděla o zásahu proti studentům na Národní třídě?Z rozhlasových stanic Hlas Ameriky a Svobodná Evropa, které jsem v té době poslouchala. V sobotu večer bylo u nás v divadle představení Velká mela, v němž jsem nehrála. Kolegové ještě tentýž večer přijeli ke mně domů. Řekli mi, že během představení dostali text prohlášení o divadelní stávce a že jej na konci představení přečetl Mirek Rataj místo děkovačky. Tím okamžikem vlastně začala revoluce v Olomouci.

Co se dělo o den později, v neděli devatenáctého?Ve velkém divadle se hrála opera. Domluvili jsme se s Mirkem, že tam přečte prohlášení a nechá na divácích, zda představení bude, nebo ne. Já jsem měla jet do Hodolanského divadla na premiéru operety Týden v tichém domě. Diváci ve velkém divadle zareagovali skvěle, podpořili stávku a nehrálo se.

Jak jste pochodila v Hodolanech?Tam byla situace složitější, protože na premiéru dorazila spousta papalášů z OVKSČ a ze stranických výborů. Asi půl hodiny trvalo, než jsme se vůbec dostali na jeviště. Nechtěli nám to dovolit. Na druhou stranu byli všichni členové souboru kromě asi čtyř lidí pro stávku. Po půlhodině mě kolegové doslova vytlačili na jeviště a já jsem výzvu přečetla. Ani toto představení se tedy nakonec nekonalo.

Jak reagovali funkcionáři v hledišti?To vám neřeknu, v tu chvíli jsem měla tmu před očima. Vzpomínám si, že jsem pak jela tramvají z Hodolan. Slyšela jsem, jak si dvě paní povídají, že to je hrozné, co si ti herci dovolují, když ony si koupily vstupenky. Vůbec nechápaly, co se děje.

Co se dělo ten večer ve velkém divadle?Ve foyer se živě diskutovalo. Již ten večer tam přišli někteří studenti. V noci promě přijeli estébáci, ale odmítla jsem s nimi jít. Na druhý den mě poslali k výslechu, ale ani tam jsem nešla. Ve Ztracené ulici mě odchytil student Tomáš Roreček a jeli jsme s kolegou přečíst prohlášení na halu, kde začínalo v poledne shromáždění. Pak jsme odjeli do Ostravy. Tam zrovna probíhala schůze SČDU(Sdružení československých dramatických umělců).

Co říkali tamní činitelé?Řvali na nás, co si to dovolujeme, nehrát a stávkovat. Schůze se konala nahoře v klubu divadla Jiřího Myrona. Před divadlem je kostelík. Po setmění tam stál dav lidí se svíčkami, kteří se dívali k námdo oken a volali: Ať žijí herci. Tehdy jsem pochopila, že lidé začínají chápat, co se děje, a přidávat se k nám. Pak jsme s kolegou Vaškem Bahníkem sedli do auta a plní euforie jsme se vraceli do Olomouce.

Jak vypadala situace ten večer na Hané?Na Dolním náměstí bylo absolutně pusto. To nás zdrtilo. Hanáci zaspali, říkali jsme si. Nevědí, co se děje. Jak jsme ale přicházeli z Dolního na Horní náměstí, viděli jsme, že u divadla je kordon policistů a v oknech budovy stojí Mikuláš Pánek s Jardou Krejčím a čtou prohlášení shromážděnému davu asi tří set lidí. Strašně jsme si oddechli. Od toho dne už šlo vše ráz naráz.

Co bylo dál?Tehdejší ředitel zakázal mítinky v divadle, takže se odehrávaly venku na náměstí. Teprve v neděli dvacátého šestého listopadu jsme vyhlásili okupační stávku a mohl být dán prostor lidem k diskusi přímo v divadle.

Jak hodnotíte sametové období s dvacetiletým odstupem?To, že jsem na vlastní kůži zažila dění v devětaosmdesátém roce, je pro mě doživotně zásadní moment a nikdy toho nebudu litovat. Jsem ale ráda, že jsem zažila i totalitu. Člověk mámožnost srovnání a váží si určitých věcí. I negativní zkušenost je k něčemu dobrá.Dobové noviny - Stráž lidu - protirežimní akce ignorovalyOlomouc 19. listopadu 1989 - neděle - Herci zrušili premiéru v divadle v Olomouci-Hodolanech. - Před vysokoškolskými kolejemi B. Šmerala se večer konalo shromáždění několika desítek studentů - výsledkem byla dohoda o velkém celouniverzitním setkání na druhý den - v pondělí 20. listopadu - ve Sportovní hale UP. - Večer se u olomouckého sloupu Nejsvětější Trojice sešel hlouček lidí a diskutovali o zásahu na pražské Národní třídě. - Na dalších místech olomouckého okresu byl klid. Nikdo nic nevěděl. Média - televize i rozhlas - o událostech v Praze v podstatě mlčela. (tk)Ivana Plíhalová * 28. 7. 1962 Narodila se v Brně. Po ukončení brněnské konzervatoře odešla do Olomouce, kde působí jako herečka Moravského divadla. Za roli Fanky v Loupežníkovi byla oceněna Cenou za nejlepší herecký výkon sezony 2001/2002. V Českém rozhlase připravuje pořad Lady Magazín. Angažuje se v občanském sdružení kolem válečné zpravodajky Petry Procházkové - Berkat, které se zabývá pomocí Čečensku a Afgánistánu. Zdroj: Internet