Moravské divadlo Olomouc si pro své první nastudování této opery s premiérou 24. února 2017 vybralo zejména ve struktuře tradičnější curyšskou verzi. Děj se podle románu i opery odehrává v bohaté řecké vesnici Lykoivrisi na počátku 20. století, kdy do vesnice přijdou zbědovaní uprchlíci a prosí o pomoc a kousek půdy, kde by mohli začít nový život. Narazí ale na neochotu většiny blahobytných „domácích“, v čele s knězem Grigorisem, kteří je vnímají jako ohrožení svých jistot. Vše se odehrává v situaci, kdy rada starších právě vybírá obsazení pro tradiční pašijové hry.

Hlavní téma opery - konflikt mezi pomocí bližním v nouzi a sobectvím - je dnes vzhledem k současné vlně uprchlické krize aktuální. Režisér Jan Antonín Pitínský se však nenechal touto souvislostí prvoplánově ovlivnit. Nevydal se ani cestou realistického ztvárnění příběhu. Pro odvěké drama bariér, jimiž se obklopují ti, kterým se vede lépe, před těmi, kteří prosí o pomoc, zasazeného do kontextu přípravy amatérského uvádění pašijových her, se inspiroval lidovými hrami a betlémy. Vytvořil svébytné stylizované lidové divadlo, do kterého zapojil i tragikomické a až klaunské výstupy a „zvířecí“ rysy sobecké společnosti, vyjádřené i masopustními kostýmy a maskami například ovcí, které poslušně následují svého „pastýře“.

Ovčáka Manolia, který byl vybrán do role Krista a který s běženci soucítí a pro tento přistup získá i další, ztvárnil Jakub Rousek robustním tenorem s proměnou přemýšlivého pastýře v muže hluboce přesvědčeného o svém poslání i za cenu vlastního života. Ostře vyjádřené pojetí Kateřiny jako místní kurtizány, která potlačí i lásku k Manoliovi a v reálném životě hledá spojnici s rolí Máří Magdaleny se dařilo Radoslavě Mičové. Herecky ještě vyhrocenější charakteristiku, která jde až brutálně nad rámec partitury, zprostředkoval Václav Málek jako Panaitis. Je mu určena role Jidáše. Frustrován ostentativně pohrdlivým chováním Kateřiny v tyrkysovém kostýmu zlého klauna, vybičovaný náladou lynče, Manolia zavraždí, aby se nakonec sám v extázi krvelačnosti podřízl. Z mnoha dalších výkonů je třeba zmínit ještě Petra Martínka, jako usedlého obchodníka Janakose, který sice ne tak nápadně, ale o to opravdověji pochopí význam pomoci běžencům v kontrastu s manipulativním knězem Grigorisem basisty Davida Szendiucha. Olomoucký operní soubor i díky posílenému sboru dostál pod vedením Lubomíry Hellové nárokům Martinů partitury, která vyžaduje nejen sbor vesničanů bohatého Lykoivrisi, ale paralelně druhý sbor ve velkých výstupech běženců. Oporou bylo promyšlené hudební nastudování Petra Šumníka, který rozumně vycházel z možností olomouckého orchestru, neutápěl se v detailech, ale rozvrhl základní pilíře opery.

Hodnocení: 80 %

Helena Havlíková