Rozsáhlé dílo s podtitulem Fantastický román se odehrává ve dvou časových rovinách. První vypráví o vztahu spisovatele Mistra a jeho milé Markétky, do jejichž osudů zasáhne setkání s ďáblem, který v lidském světě vystupuje pod jménem Woland. Druhá linie zobrazuje setkání Ježíše s Pilátem, jenž bojuje s vlastním svědomím a pocitem viny. Bulgakov se v díle inspiroval svým vlastním životem v bolševickém Rusku, kde byl nežádoucím umělcem, stejně jako jeho postava Mistra.

Dramatizaci předlohy vytvořil režisér a umělecký šéf polské scény Těšínského divadla Bogdan Kokotek ve spolupráci s dramaturgyní činohry Moravského divadla Olomouc Michaelou Doleželovou. Vzhledem k rozsahu románu to byl nelehký úkol, tvůrci se s ním však úspěšně vypořádali. Román o rozsahu kolem tří set stran dokázali přeměnit do cca dvouhodinové inscenace a zároveň nevynechat nic z klíčových situací ani myšlenek předlohy.

Polský režisér Bogdan Kokotek je olomouckému publiku dobře známý. Stojí za několika kvalitními inscenacemi MDO, jako byly například Něco za něco (premiéra 2011) nebo Ženitba (premiéra 2012). Mistra a Markétku můžeme zařadit do výčtu jeho podařených inscenací, v níž dokázal, že umí především vytvořit napínavou a magickou atmosféru milostného a zároveň bizarního příběhu.

Už úvod inscenace, kdy Woland (Petr Kubes) sedí na scéně ještě před začátkem představení, dokáže v divácích navodit napínavé očekávání. Zároveň tím dává najevo, kdo je hlavní postavou příběhu. Podobně jako v předloze totiž titulní postavy dostávají mnohem méně prostoru než postava ďábla, který je na scéně téměř celou dobu.

Inscenace je plná bizarních a potažmo velmi zábavných výstupů, ať už je to kocour Behemot, který si hraje s hlavou mrtvého spisovatele Berlioze, nebo průvod hostů na Wolandově plese. Výborná je také scéna, v níž básník Bezprizorný (Tomáš Krejčí) postupně s úlekem otvírá několik dveří v blázinci ve snaze najít východ. Naopak Mistrovo vyprávění o tom, jak se do sebe s Markétkou zamilovali, bohužel nedokázalo dostatečně zapůsobit a celkově jejich příběh i postavy dostaly tak málo prostoru, že se jejich linie stává příliš okrajovou.

Scénografii polského výtvarníka Krzysztofa Malachowského dominuje molo zasahující do předních řad. Diváci v těchto místech sice získávají zážitek těsného kontaktu s herci, inscenátoři však bohužel molo nevyužili originálnějším způsobem, než že na něj opakovaně umisťovali postavu Wolanda, který tak zblízka pozoroval diváky. Poprvé možná Wolandův pronikavý pohled zapůsobil, po několika naprosto stejných výstupech se už stal jaksi jednotvárným.

Scénografii velmi efektně dotvářelo několik zrcadlových dveří po stranách scény, v nichž se odrážela projekce oka z plátna v zadním prospektu. Jednoduše, ale účinně oko měnilo barvy, čímž se oddělily dějové linie příběhu (modrá pro Moskvu v roce 1930, červená pro rovinu konfrontace Piláta s Ježíšem). Nepříliš podařené a nadbytečné však byly části, kdy oko mrkalo, či v něm bylo zobrazeno moře. Vynikající jsou kostýmy, které vytvořil rovněž Malachowski, a to především všechny extravagantní kostýmy Wolanda a jeho společníků, které tvoří kontrast k dobovým kostýmům ostatních postav.

V celkem velkém množství postav v inscenaci nad všemi vyniká charismatický Petr Kubes, který tentokrát s černě nabarvenými vlasy ďábelsky i hravě ztělesňuje Wolanda. Výborně jsou také obsazeni všichni Wolandovy společníci, v čele s dokonale maskovanou Ivanou Plíhalovou. Celkem velký prostor dostal Tomáš Krejčí jako básník Bezprizorný, který se postaral o nejkomičtější výstupy inscenace, a je potřeba zmínit také půvabnou Vendulu Fialovou jako Markétku a standardně výborného Vojtěcha Lipinu v roli Ježíše.

Vrcholem je pro mě scéna Wolandova plesu, po ní však inscenace ztrácí tempo a k závěru působí trochu zdlouhavě. Přesto je však Mistr a Markétka v Moravském divadle Olomouc podařenou inscenací plnou magické atmosféry a působivých výstupů.

Celkové hodnocení: 75%

Pavla Haluzová