Opravdu dobrý Rub

15. 12. 2014 / Napsali o nás
V době, „která vsadila na líc“, edice Davida Vody nazvaná Rub sází na „rub, dobrý rub“, na odvrácenou stranu světa a času. RUB 4 vyšel k výročí tragické smrti skladatele Victora Ullmanna a k první inscenaci jeho opery Pád Antikrista u nás. Tu uvedlo olomoucké Moravské divadlo 18. října 2014, tj. sedmdesát let poté, co projel Olomoucí transport vypravený 16. října 1944 z Terezína via Osvětim, do něhož byly zařazeny kromě Ullmanna, jeho ženy, syna a dcery další tvůrčí židovské osobnosti, dirigent Rafael Schächter, skladatelé Pavel Haas, Hans Krása a Gideon Klein, herec Gustav Schorch, básník a malíř Petr Kien; až na dirigenta Karla Ančerla a Karla Bermana byl Ullmann a ostatní jmenovaní patrně už 17. října zavražděni v plynové komoře.

Rub 4 přináší celé libreto Ullmannovy opery napsané podle „dramatické skici“ Alberta Steffena, kterou z autografu partitury, uložené v Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, přeložila Vlasta Reittererová a komentářem opatřil Jan Dostal. Drama čelného antroposofisty Steffena Pád Antikrista, vydané už roku 1928 v Dornachu, nabylo nového aktuálního významu po nacistickém uchopení moci v Německu a roku 1935 bylo uvedeno souborem Goetheana z Dornachu během Mezinárodního sjezdu antroposofické společnosti v Praze na jevišti Nového německého divadla, a to se scénickou hudbou Jana Stutena. V té době už Ullmann třetí rok pracoval na opeře podle Steffenova dramatu a seznámil Steffena s rozpracovaným dílem; ještě téhož roku operu v prosinci dokončil. Rok na to byla poctěna cenou Emila Hertzky, ale k jejímu uvedení (po němž mj. volal roku 1937 Alois Hába) nedošlo ani v rozbouřeném Rakousku, ani u nás (libreto měl přeložit Pavel Eisner), ani jinde do smrti Victora Ullmana (1944), dokonce ani do úmrtí Steffenova (1965); inscenována byla poprvé až roku 1995 v Bielefeldu a u nás poprvé nyní v Olomouci, zpívána německy s českým překladem libreta promítaným nad jeviště.

Vydání libreta v Rubu 4 je hned dvakrát záslužné. Především dokládá, že dramatická vize humanistického vzepětí proti hrozící apokalypse, založená na antroposofickém pojetí světa, dokázala vyjádřit jak (ne)zadržitelný vzestup megalomanského charismatického regenta-tyrana, tak přesně předpovědět jeho pád. Zatímco Technik a Kněz se dají na čas ošálit regentovou vizí nadčlověčského triumfu nad dosavadními zákony a zákonitostmi, básník, „svědek pravdy“, se nepoddá, zůstává „stát zpříma“, je uvržen do žaláře, pojmenuje zpupného tyrana antikristem – a dočká se jeho pádu.

Nad Pádem Antikrista si nelze nevybavit Brechtův Zadržitelný vzestup Artura Uie, dopsaný v dubnu 1941, inspirovaný Hitlerovým vzestupem, ale shodou okolností inscenovaný také až po jeho pádu a rovněž neredukovatelný na dílo pouze dobového významu.

Druhá zásluha otisku libreta Pádu Antikrista v Rubu 4 tkví v tom, že bohatý komentář k němu nás seznamuje s koncepcí antroposofismu a umožňuje ocenit jeho práci pro obranu lidských hodnot, ve dvacátém století a podnes potlačovaných. Poznámky k libretu jsou ve svém souhrnu vlastně instruktivném úvodem do antroposofického učení a libreto je přímo čítankovým příkladem antroposofického básnického díla.

O antroposofismu – přesvědčil jsem se o tom u řady současníků jinak nadprůměrně vzdělaných – panuje u nás posud ponětí jen mlhavé. David Voda, který se podstatou, osudy a osobnostmi význačného antroposofistického hnutí soustavně zabývá už řadu let, vykonal vzornou edicí libreta Pádu Antikrista (a svým podílem na uvedení Ullmannovy opery) důležitý krok k hlubšímu poznání toho, co bychom opravdu měli znát.

Milan Blahynka

Haló noviny, 10.12.2014