Opera? Láska na první pohled

7. 4. 2014 / Napsali o nás
Do role zhýralého rytíře Falstaffa se Jiřímu Přibylovi, sólistovi olomoucké opery a operety, původně moc nechtělo. Jeho umělecká zodpovědnost mu velela, že na takovou úlohu ještě není dost zralý. Naštěstí však názor změnil a vyplatilo se. Za svůj vynikající výkon ve Verdiho opeře získal v sobotu prestižní Cenu Thálie v kategorii Opera – muži. Jak prožíval předávání, co pro něj cena znamená a kdo ho přiměl roli přijmout prozradil v našem rozhovoru.

* Jaké byly první dojmy, když při vyhlašování Ceny Thálie zaznělo vaše jméno?

Těžko se to popisuje. Do poslední chvíle jsem nepočítal s tím, že bych mohl vyhrát. Pak jsem uslyšel, že říkají moje jméno a byl jsem v šoku. Přesto, že jsem na prknech Národního divadla strávil třináct let ve sboru, náhle se mi zdálo, že je jeviště z molitanu a při chůzi se mi do něj nohy boří hlouběji a hlouběji. Na předávání jsem neměl připravenou ani děkovnou řeč. Pak se strhla vlna rozhovorů a focení, takže jsem vlastně ani pořádně neměl čas si to uvědomit.

* Cenu Thálie jste dostal za roli Falstaffa. Původně jste ho ale hrát nechtěl. Proč?

Je to pravda. Před více než rokem začal náš umělecký šéf Miloslav Oswald koketovat s myšlenkou, že bych měl hrát Falstaffa. Řekl mi, abych si poslechl nejrůznější nahrávky a zvážil to. Vše jsem nastudoval a vrátil se za ním s tím, že tuhle roli zpívají většinou barytonisté, zatímco já jsem bas. Měl jsem také za to, že v sedmatřiceti je nemyslitelné, abych takovou roli zpíval. Miloslav Oswald mě však stále přesvědčoval, až jsem nakonec souhlasil. Znovu jsem začal studovat, padla mi do ucha nahrávka vynikajícího italského barytonisty a řekl jsem si, že by to mohla být moje cesta, jak tuto roli uchopit.

* Jak jste se vypořádal s hereckou stránkou? Přece jen Falstaff je starý muž...

Bral jsem to jako výzvu. Je pravda, že Falstaff je zhudebněná činohra a bylo to dost náročné. Můj věk určitě hrál důležitou roli. Nakonec se ale ukázalo, že to půjde. Takový úspěch jsem však rozhodně nečekal.

* Co vás pracovně čeká v nejbližší době?

Jsem teď hodně vytížený a v následujících čtrnácti dnech mě čeká několik důležitých úkolů. S Moravským divadlem jedu na zájezd do Německa, a pak hned vyrážím na zájezd s libereckým divadlem s inscenací Don Quichotte. I díky tomu vnímám cenu jako velký závazek, abych v budoucnu úspěch obhájil.

* Studoval jste hotelovou školu. Kdy jste se tedy dostal k opernímu zpěvu?

Pojí se s tím taková pěkná příhoda. Vyučil jsem se v gastronomii a po škole jsem šel do Prahy jako kuchař­ ­číšník. Na jedné akci jsem obsluhoval operní pěvkyni a oslovil ji s tím, že bych chtěl zpívat a zda by mi mohla nějak pomoci či poradit. Poslechla si mě a doporučila další své kolegyni, která o mně řekla slavnému pěvci Václavu Zítkovi, u něhož jsem pak studoval zpěv.

* Vybavujete si, kdy vás opera okouzlila poprvé?

Podle rodičů jsem prý operu zbožňoval už jako malé dítě. Když ji dávali v televizi, sedával jsem tiše jako pěna a poslouchal. Já si to sice úplně nevybavuji, ale myslím, že s operou to musí být láska na první pohled. Je to fascinace a očarování. Střední cesta zde není.

* Máte ve svém repertoáru nějakou oblíbenou inscenaci?

Nemůžu říct, že bych měl nějakou nejraději. Vážím si každé z nich a jsem rád, že jsem měl štěstí na samé krásné hry. Úžasná je například úloha Kecala v Prodané nevěstě, Vodníka v Rusalce, Dona Quichotta a samozřejmě Falstaffa.

* A vysněnou?

Ani takovou nemám. Jediné, o co ve své kariéře usiluji je, abych nikdy neslevil z nároků, které na sebe kladu. To je podle mého názoru ten dostavník, díky kterému ke mně přichází nádherné role a doufám, že to tak bude i nadále.

Kristýna Kovaříková

Olomoucký deník, 2.4.2014