DRAMATURGICKÉ OBJEVY 

Letos ovšem dramaturgické neobvyklosti na festivalu převažovaly. Plzeňské opeře parádně vyšlo na můj vkus moc popisně výtvarné představení opery Bohuslava Martinů Voják a tanečnice. Také odpovídá logice dlouhodobého pestrého programu plzeňské opery, který především myslí na letité abonenty, ale snaží se obvyklé tituly ukázat soudobými jevištními prostředky a sem tam si třeba Vojákem a tanečnicí vyhodí z kopýtka.

To filosofující opera Viktora Ullmanna Pád Antikrista, dokonce v české jevištní premiéře, je v konvenčním repertoáru Moravského divadla Olomouc zjevením. Uvedli ji vlastně jen na objednávku židovské obce, není to tedy jejich nápad. Dirigent Miloslav Oswald však obtížnou partituru nastudoval v orchestru nad veškerá očekávání a domácí pěvci zvládli nelehké party obdivuhodně. Dokonce i stylizované jednání, předepsané Janem Antonínem Pitínským v abstraktní scéně, ochotně naplnili. Kéž by to olomoucký soubor přesvědčilo o potřebě nasazovat vedle operet, muzikálů a „lidového“ operního repertoáru takové kusy pravidelně. Opustit falešnou představu, že hanácké diváky udrží v divadle jen třeskutá zábava. Pádem Antikrista si Olomoučtí v Praze získali respekt, škoda ho nechat ladem.

Josef Herman