Operní soubor Moravského divadla Olomouc po nedávném Smetanově Daliborovi, snovým libretem Pavla Drábka, obrátil tentokrát svou pozornost ke skladatelově opeře nejpopulárnější, a sice k Prodané nevěstě.Režie se ujal v hudebním divadle etablovaný Michael Tarant, šéf olomoucké činohry, který má nicméně s nastudováním oper letité zkušenosti.Tarantova Prodaná nevěsta vychází z mentality zdejšího publika, je tedy rozhodně spíše tradiční než jakkoli dráždící.Zdaleka to však není žádné statické postávání pěvců na forbíně, ale pěkně rozverné hemžení vesničanů, kteří se vesele baví třeba na hanáckém posvícení nebo na pouti.A tak nepřekvapuje, že se tu hodně tančí a bujaře skotačí (choreografie Robert Balogh, pohybová spolupráce Karel Basák).Rozverně je pojednána už předehra: ještě před jejími prvními tóny si to na bicyklu z pozadí scény směrem k orchestřišti přihasí dirigent Petr Šumník, pozdraví se s okolím, teprve pak dá povel k nástupu.Scéna se začíná zaplňovat, přičemž po obou bocích hlediště kráčí procesí skorouhvemi,aby ještě během ouvertury mohl velebníček všem požehnat. Sedíte-li někde na kraji řady, možná dostanete nabídnutý čerstvý a velice chutný koláček.Scéna Dany Hávové-Zábrodské zůstává po celou zhruba tříhodinovou délku představení neměnná a musí tudíž sloužit jak třeba návsi nebo hospodskému interiéru či místnímu kostelíku.Nechybí ani miniaturní rybníček, v němž se nechtěně svlaží Kecal nebo jakýsi pobuda, nachmelený Jeníkův přítelíček, který je mu v patách takřka permanentně.

Pyrotechnika a bombardování hlediště

Pěkně nabušenou taškařicí je scéna komediantů, kteří lákají na své vystoupení s roztomilou nešikovností a která nezapře kolorit starých poutí.V závěru tohoto záměrně trochu exhibičně neohrabaného balábile si divák užije i výbušnou pyrotechniku a možná právě do vás trefí některý z pestrobarevných papírových "hádečků", jimiž je bombardováno celé hlediště včetně divadelního lustru.Hudební nastudování Petra Šumníka nezapře solidnost, tempa nezadrhávají. Hráčsky obávanou předehru, která by měla prošumět jak šampaňské, Tarant orchestru pouťovým rozpohybováním vlastně nemálo ulehčil, neboť divák svou pozornost upíná k zaplňující se návsi, přičemž pohyb vesničanů leckterouhudební frázi ouvertury spolehlivě překryje.Tým sólistů o páteční premiéře (10.12.) zcela vyrovnaně nepůsobil.Všeobecně se snad nejvíc líbil Jiří Přibyl jako až překvapivě mladě vyhlížející Kecal, jemuž bylo rozumět velmi dobře. Sonorní bas a la Eduard Haken nebo Richard Novák to sice určitě není, zabarvením svého hlasu připomíná Přibyl spíše barytonistu, přesto vše vyznělo bez kritičtějších připomínek.Jakub Rousek v roli Jeníka přes matnější nástup se záhy plně rozezpíval, takže ve druhém a třetím dějství už dosáhl na svůj standard.

Mařenka nezněla lahodně

Dařilo se i Ondřeji Koplíkovi coby Vaškovi (počítá se s ním i pro roli Jeníka), kterého zvládl nejen pěvecky, ale i s patřičnou nepodbízející humornou nadsázkou.Z obou rodičovských párů více pěvecky zaujala dvojice Vladimír Třebický (Mícha) a Barbora Polášková (Háta) než Vladislav Zápražný (Krušina) a intonačně nejistá Zdeňka Mollíková (Ludmila), jejíž témbr svědčí už o značné hlasové opotřebovanosti.Nejmarkantnější minus premiéry byl však výkon hostující Marianny Pillárové v roli Mařenky, jejíž hlas zdaleka nezněl lahodně a intonačně čistě. Ostré řezavé výšky se do citlivých uší mnohých posluchačů doslova zařezávaly. Je proto s podivem, že se na adresu i této sopranistky sneslo hlasité "bravo!".Nová olomoucká Prodaná nevěsta s porcičkou rozpustilosti oku zřejmě zalahodí, co se dostane uším, to je závislé na konkrétních alternacích, přičemž role Háty a Jeníka jsou obsazeny dokonce třemi různými pěvci. Vladimír Čech, Olomoucký deník autor je divadelní kritik