Balogh odstartovává Fridino curriculum vitae havárií autobusu, v němž Frida cestovala. Následky byly otřesné,čekala ji dlouhá řada operací a rehabilitací. Velkou pozornost věnoval Balogh osudovému vztahu Fridy s mexickým malířem Diegem Riverou,jejím pozdějším manželem, nepominul ani její závislost na alkoholu a morfiu ani její děsivé noční můry korunované pokusy o sebevraždu.

Velký cit projevil Balogh také ve výběru hudebního podkladu. Vedle soundtracku z filmu Frida skladatele Elliota Goldenthala je třeba připomenut Astor Piazzolla v tandemu s Garym Burtonem,zní dokonce Arvo Pärt a další skladatelé a interpreti.

Skvělým partnerem byl Baloghovi scénograf Jan Dušek,který na černém pozadí umně pracuje s variabilními obdélníkovými průzory, jež se různě zvětšují,zmenšují, roztahují,stahují,přičemž je jejich zbarvení od černé výrazně a rafinovaně odlišné. Světelným designem se tu doslova kouzlí.

Baloghův choreografický rukopis je pěkně rozkošatělý a lze v něm vystopovat vliv jak třeba tradičního klasického baletu,tak výrazového tance a dalších moderních technik. Výsledek nezapře imaginativnost i poetiku. Příklad za všechny: jako mávnutím kouzelného proutku se z konstrukce autobusového vraku rázem stane jakýsi obrovský korzet,který je Fridiným nejen fyzickým,ale i psychickým vězením.

Hvězdou premiéry (18.3.)se dle očekávání stala představitelka titulní role Renáta Mrózková,která svůj part zvládla s obdivuhodnou lehkostí. Jako Rivera jí zdárně sekundoval chlapácky rozevlátý Ivo Jambor. Baletní Frida je reprezentativní vizitkou olomouckého divadla s ambicemi na úspěšný export.

Vladimír Čech