Michale, jaké bylo poslední představení v Národním divadle, jak na to nahlížíte?

Před představením jsem vůbec nevěděl, co to se mnou udělá. Kdykoliv jsem se o mém posledním představení začal bavit, například s mojí taneční partnerkou Nikolou Márovou, tak to pro mě bylo velice těžké. Po představení jsem byl plný emocí, které byly pozitivní a cítil jsem ohromnou podporu a lásku nejen od kolegů a přátel, ale i od spousty dalších diváků, kteří mě přišli podpořit.

Připravili si pro vás fanoušci a kolegové z baletního souboru nějaké překvapení?

Ano, připravili. Celé překvapení začalo během děkovačky, kdy se kolegové domluvili s technikou, že v daný moment začne z nebe padat zlato. Bylo to překrásné gesto. Také jsem dostal – nejen od diváků – spoustu nádherných květin, darů a dopisů. Dalším krásným překvapením byla kniha od mých kolegů a zaměstnanců Národního divadla, kde jsou nejrůznější fotografie z období celé mé kariéry a spousta vzkazů. Všechny jsou krásné a pro mě velice dojemné. Například zpráva od mého šéfa baletu Petra Zusky pro mě byla velmi emotivní a nejen ona mi navždy zůstane jako vzpomínka na krásná léta v divadle. Největším překvapením byla Andělská křídla od umělecké sklářky Aleny Matějkové, na která se složilo přes sto přátel, kolegů a diváků. Já jsem dostal pravé křídlo a Nikola levé. Tato křídla nesou velice silnou myšlenku a příběh, který nás bude navždy s Nikolou spojovat. Jsou to andělská křídla: říká se, že po každém andělovi zůstane jeho stín. Proto věřím, že i když už nebudu tančit s Nikolou, tak každé představení budu vždy s ní. A to právě díky těmto křídlům.

Pro část laické i odborné veřejnosti byl váš odchod z Národního divadla nečekaný.

Není to pocit, že bych už nepatřil do Národního divadla. Je to jedna etapa mého života, která bude ve mně navždy. Mám v souboru spoustu přátel – lidí, kteří mě mají rádi, kontakt s nimi určitě neztratím. Akorát zavírám jedny dveře a další se otevírají.

Jsem rád, že nabídka šéfování v Olomouci přišla ve vhodnou chvíli a řekl jsem si, proč to nezkusit. Přišlo mi zajímavé pokračovat v tom, co jsem celý život dělal. U tanečníka je často těžké odejít ve správný čas, protože chce do poslední chvíle zůstat u divadla. Vzhledem k okolnostem, které nastaly, jsem se toho vyvaroval, za což jsem vděčný.

Bydlíte za Prahou, kde jste si postavil dům, jak to budete dělat s dojížděním?

Budu samozřejmě více času v Olomouci a zároveň budu dojíždět domů. Kromě pozice šéfa baletu nyní vedu také zkoušky a vytvářím choreografii nového baletu, což je časově náročné dojíždění.

Co budete postrádat z Národního divadla? Vztahy, budovu?

Scéna i zázemí Baletu ND je jedinečná. Teprve teď si uvědomuji, že balet v Praze je na velice vysoké úrovni, co se týká provozu samotného. Národní divadlo mi bude velmi chybět. Nemohu si jen tak říci, končím tady v práci, nastupuji do jiné práce. Balet, tanec je poslání, není to jen práce. Nejde si poručit, že zavřu dveře a nebudu už na to myslet.

Bude vám chybět Nikola Márová – vaše taneční partnerka a kamarádka?

Budeme spolu v kontaktu i nadále a věřím, že neskončíme jenom u přátelství, že bude i nová pracovní spolupráce.

V minulosti jste s Nikolou plánovali otevřít nějakou baletní školu?

Plán stále existuje. Až nastane ten pravý čas, začneme s Niky naše plány realizovat.

V čem spočívá vaše koncepce pro Moravské divadlo v Olomouci?

Rád bych udržel pro diváky klasický repertoár, ale zároveň jim nabídl možnost zhlédnutí moderních titulů, které snad přilákají mladého diváka. Také bych chtěl, aby soubor měl možnost spolupracovat se zajímavými pedagogy a choreografy.

Děláte konkurz do souboru?

Ano, konkurz mám naplánovaný na 16. března 2019, dostal jsem spoustu zajímavých životopisů a doufám, že na konkurz dorazí nejen zahraniční tanečníci, ale i tanečníci z České republiky. Těším se na nové tváře v souboru.

Jaký repertoár chcete vytvořit?

Pravidlem bude vždy jedna klasická a jedna moderní (neoklasická) premiéra za sezónu.

Jaké choreografy byste chtěl do Moravského divadla přivést?

Rád bych přivedl především kvalitní choreografy, které budou soubor motivovat k lepším výsledkům a práce je bude bavit.

Jaká bude vaše první premiéra Bajadéry, proč už v březnu, to bylo naplánované?

Tenhle titul jsem převzal, protože to bylo naplánované za minulého vedení. Tento balet je pro velký ansámbl a je to titul do velkého kamenného divadla. Vše je bohužel závislé na jeho finančním rozpočtu.

Jak vznikla nabídka na šéfování baletu v Olomouci?

Celý nápad se zrodil v hlavě Davida Gerneše, ředitele olomouckého divadla. Během našeho prvního setkání jsme se shodli na spoustě věcí, které jsou potřeba k lepším výsledkům fungování souboru MDO. Těším mě, že mohu právě s ním spolupracovat.

Co byste vzkázal kolegům z Národního divadla?

Kolegům bych vzkázal hodně zdraví, protože to je pro tanečníka nejdůležitější. Aby je práce bavila a vždy tančili s radostí.

Ještě byste něco vzkázal svým fanouškům?

Rád bych poděkoval svým fanouškům nejen za dobu působení v Národním divadle, ale celkově, že mi drželi palce a chodili na moje představení. Za to jsem jim velmi vděčný a děkuji. Určitě mne už nebudou tolik potkávat na jevišti jako dříve. Neplánuji, že bych úplně skončil s tancováním, ale bude to hodně omezené.

Neznamená to, že když nebudu tančit na scéně Národního divadla, že jim zmizím z očí. Budu se rozvíjet na úrovni choreografie a prezentovat se na té nejlepší úrovni, kterou dokážu.