Našli se na Ztracené

16. 10. 2014 / Napsali o nás
Co všechno dokáže jedna sklenička podivně modrého nápoje v baru na Ztracené ulici a zda je radno zahrávat si s vlastním osudem se dozvíte, pokud zajdete na hru Michaely Doležalové a Romana Vencla Najdeme se na Ztracené do Moravského divadla v Olomouci. Činohra s podtitulem Kujme pikle, dokud jsou žhavé je psaná na míru olomouckému činohernímu souboru. Premiéru měla 19. září a sklidila ohromný potlesk. Mile vás překvapí, rozesměje a donutí zamyslet se nad tím, že život opravdu není černobílý.

Hra nás nevezme do pohádky, doby shakespearovské, dokonce ani do minulého století. Namísto toho se ocitáme v současné Olomouci, což je po všech těch výletech do budoucnosti, minulosti a jiných světů konečně změna, ke všemu opravdu vydařená.

Události příběhu se točí kolem poklidného života paní Vilmy v podání Vlasty Hartlové, která pracuje už téměř dvacet let v olomoucké spediční společnosti Venelík Transport a za manžela má druhého houslistu Moravské filharmonie Richarda. Její zdánlivě spokojený život se však zamotá společně s příchodem krásné mladé Andy do jejich firmy. Ze dne na den ji vyhodí z práce, tři roky před důchodem! Její místo nedají nikomu jinému než krásné Andree, a aby toho nebylo málo, po příchodu domů zjistí, že jí Andrea nevyfoukla jen pracovní místo, ale dokonce i manžela.

Paní Vilma však dostane druhou šanci, v jednom baru na Ztracené vypije panáka jakési modré tekutiny, který jí umožní vrátit se v čase o jeden rok zpátky a vše napravit. Vilma má jasný plán, nedopustit, aby se Andrea s Richardem setkali a vzbudit v Richardovi dávno ztracenou vášeň, což zahrnuje kino, fitko, karaoke a dokonce i umění tantry. Tato podívaná opravdu stojí za to.

Vaší bránici dají pěkně zabrat i role všech ostatních. Jsou to hlavně kolegové paní Vilmy – komediantka Danica, protivná zástupkyně šéfa Irena, čtyřicátník pan Bubák, který stále ještě žije se svou maminkou a čeká na tu pravou, „lamač“ dívčích srdcí Oliver nebo nejlepší trenér aerobiku, jakého si dokážete představit, v podání Vojtěcha Lipiny.

Celý příběh je plný inteligentního humoru, ta hra jednoduše baví. Zároveň ale ukazuje, že život vždy není takový, jak se na první pohled zdá, a že osud si s člověkem dokáže opravdu pěkně pohrát.

„Ulice Ztracená se nám ideálně hodila do názvu hry. Protože, abyste mohli něco najít, musíte nejprve něco ztratit,“ uvedl režisér Roman Vencl.

Nikola Findová

Helena v krabici, 15.10.2014