Dnes a zítra
10.12 (po) sk. A 19:00

Splašené nůžky

Jak vy rozhodnete, tak my budeme hrát!

11.12 (út) sk. B 19:00

Splašené nůžky

Jak vy rozhodnete, tak my budeme hrát!

Pozor!!! Změna programu. Vstupenky zakoupené na původní představení Krejčovský salon zůstávají v platnosti na Splašené nůžky, příp. vracíme vstupné v pokladně MDO do 14.12.2018.


Naše tipy
11.12 (út) sk. B 19:00

Splašené nůžky

Jak vy rozhodnete, tak my budeme hrát!

Pozor!!! Změna programu. Vstupenky zakoupené na původní představení Krejčovský salon zůstávají v platnosti na Splašené nůžky, příp. vracíme vstupné v pokladně MDO do 14.12.2018.


17.12 (po) sk. - 19:00

Sluha dvou pánů

Skoro bleší cirkus

Pozor!!! Změna programu. Vstupenky zakoupené na původní představení Petr a Lucie nezůstávají v platnosti, vracíme vstupné v pokladně MDO do 30.11.2018.


20.12 (čt) sk. - 19:00

Jméno

Nepodceňujme sílu rodného listu

21.12 (pá) sk. V 19:00

Její pastorkyňa

Opera ve třech dějstvích

22.12 (so) sk. - 19:00

Louskáček

Baletní pohádkový příběh

23.12 (ne) sk. - 19:00

Česká mše vánoční

Koncertní provedení nejznámější české mše

30.12 (ne) sk. - 17:00

Othello

Vojevůdce, který podlehl žárlivosti

Nápoj lásky chutná opojně

Olomoucký deník, 17.10.2011

První operní premiérou nové sezony byla v Moravském divadle Olomouc slavná Donizettiho buffa Nápoj lásky. Jde o oblíbený titul s vděčným námětem z italské vesnice, kdy nesmělý mladý rolník Nemorino usiluje o bohatou místní fešandu Adinu. Ta nápadníka odmítá, ale nakonec přece jen bude ruka v rukávě. Než se tak stane, musí kartami osudu zamíchat ještě seržant Belcore a hlavně „doktor“ Dulcamara, který Nemorinovi na kuráž namíchá onen „nápoj lásky“.


Už dlouho nebylo v hledišti tak živo jako tentokrát. Hostující režisér Oldřich Kříž úsměvný příběh jemně aktualizoval a hlavně ho prošpikoval nejednou vtipnou pointou, která divákovi polechtá bránici. Olomoucký Nemorino je tu přímo traktoristou, který si to ke své vyvolené přihasí právě na svém výrobním prostředku, a to takřka až do předzahrádky cukrárny, kterou tato lepá kráska vlastní a kde také obsluhuje své hosty.


Po sličné cukrářce nicméně prahne i vyžilý prostopášník Belcore, jehož velkolepé entrée provází nejen minirota podřízených vojáčků, ale především obrovské dělo. S takovým monstrem si Belcore pohrávat nemůže, a tak se vyžívá v manipulaci s jeho maketou, v ústí jejíž hlavně trčí rudý květ adresovaný spanilé cukrářce. S etiketou si Belcore problémy nedělá, rád se promenuje mimo jiné v jakémsi nezavázaném odrbaném županu, přičemž jeho holé tělo zahalují barevné trenýrky. Vesnickou atmosféru dotváří silueta věžičky kostelíka, pozadí scény tvoří velká narůžovělá stěna, v jejíchž průzorech lze spatřit nejen vzrostlé stromy a skaliska, ale i stožár s rozvodem vysokého napětí.


Scénu a kostýmy navrhl hostující Jan Kříž, který vesničany oblékl do pracovního – jako by právě přišli z pole. Nechybějí proto seprané džínsy, něco jako montérky a podobně, jen aby to bylo pohodlné, když už to oku záměrně neladí! Počítače a mobily chybějí, takže o současnost zřejmě nejde. Spíše je to retro, ale ne nějak hluboce vzdálené, protože traktor, elektrický rozvod a třeba i sluchátka, z nichž se linou vysokodecibelové pecky, jistě nejsou výdobytkem takového devatenáctého století. Důležité je, že všechny posuny a vtípky nejdou proti Donizettimu.


Ze sólistů kraloval mladý basista Jiří Přibyl jako „doktor“ Dulcamara. Pěvec vládne pěkným a zvučným hlasem, srozumitelnost zpívaného slova byla snad až příkladná. V Přibylově podání se komika postavy připomínala nejen v hlase, ale i v suverénním a pěkně uvolněném hereckém projevu.


Výkony ostatních sólistů rostly snad s každou přibývající stránkou partitury. Platí to jak pro hostujícího barytonistu Filipa Tůmu coby Belcora, tak pro ústřední milenecký pár, respektive pro Milana Vlčka jako Nemorina a Elenu Gazdíkovou v roli Adiny, která se od diskutabilního začátku (až „subretně operetní“ témbr) prozpívala k vítěznému finále.


Postavu celkem epizodní Gianetty režisér spolu s výtvarníkem zvýraznil tím, že tato (v jejich pojetí) postarší matrona nejen studuje Kámasútru, ale především barokně zbytnělými tělesnými proporcemi s až obludně monstrózním zadkem rozesmává už od podívání. Oč méně musela sopranistka Lea Vítková zpívat, o to víc se v takto barokně oplácané kadečce vyžívala herecky.
Hudebně Nápoj lásky nastudoval a premiéru se solidním, nikoli však nadprůměrným výsledkem řídil Tomáš Hanák. Až se reprízami sklíží souhra orchestru se sólisty a hlavně se sborem, bude tento operní olomoucký „nápoj lásky“ ještě opojnější…


Vladimír Čech


17.10.2011