Divadelní inscenace vychází z filmového zpracování, za které autor Thomas Vinterberg získal nejedno ocenění. Zanedlouho po velkém úspěchu, ve spolupráci s Mogensem Rukovem, vznikla také divadelní hra, která se na jevištích objevuje od roku 2000. Nutno podotknout, že scénář je postaven na základě skutečné události. Režie inscenace se ujal mladý režisér Mikoláš Tyc, který s olomouckým divadlem spolupracoval vůbec poprvé.

Jak již název napovídá, klíčovou událostí je rodinná oslava, a to šedesátých narozenin „hlavy rodiny“ – Helgeho, který pozval téměř všechny sourozence. Celá rodina se ještě nevzpamatovala z úmrtí jednoho člena – dcery Lindy, ale jak tomu bývá, události se sešly v nepravou chvíli. I přes nechtěný smutek je třeba otcovy narozeniny oslavit. A právě na narozeninové oslavě dochází k otevření rodinných tabu, která zanechávají fatální následky.

Helgeho ztvárňuje Václav Bahník, jehož postava plní zároveň funkci vypravěče, který s nadhledem promlouvá k divákům a snaží se shrnout a zhodnotit svůj dosavadní život. Také si klade otázky, co ho v životě může ještě čekat. Helge je autoritativní otec rodiny, kterému se narozeninová oslava změní v takřka noční můru, a právě on je příkladem toho, že ani dávnou minulost nelze vymazat z paměti. Některé skutky nikdy nebudou odpuštěny a nelze na ně zapomenout. Helge má v područí především svoji manželku Elsu, v podání Vlasty Hartlové, která se ale nakonec vzepře svému muži a vymaní se tak z jeho vlivu.

Atmosféru rodinné oslavy narušuje syn Christian, který způsobí návrat dávné minulosti a otevření rodinného tabu. Snaží se vyřešit svoje trauma z dětství a také se vyrovnat s úmrtím svého dvojčete. Tuto postavu ztvárňuje stálý člen olomoucké činohry Jan Ťoupalík. Jistě stojí za vyzdvihnutí jeho herecký výkon, jelikož se se svojí postavou nachází v nejrůznějších polohách.

Tragiku rodinné situace odlehčuje několik komických postav. Například roztržití manželé Michael a Mette, kteří se buď milují, nebo hádají. Dále německý rodinný přítel a samozvaný „toastmaster“ Helmut v podání Petra Kubese, který celou oslavu organizuje.

Strohost a bezcitnost severského dramatu doplňuje scéna, která je jednoduše řešená. Navozuje prostor luxusního rodinného sídla, které je velice prázdné a neosobní. Temnou atmosféru dotváří také kostýmy ‒ pánové nosí obleky, dámy slavností šaty a služebnictvo je oděno do šedých uniforem. Při několika scénách je dominantou slavnostně prostřená tabule, u které zasednou všichni členové rodiny, a právě u tohoto stolu se vrátí některými zapomenutá a některými netušená minulost.

Tato inscenace je podle mého názoru velice zdařilá. Zaujme moderním zpracováním i aktuálními tématy ‒ ať už jde o zobrazení problémů uvnitř rodiny, nebo otevření tématu rasismu. Pro starší generace může být malým problémem angličtina, která se v inscenaci chvílemi objevuje, ale obsah jednotlivých promluv lze velice jednoduše pochopit z hereckého projevu postav. Také je zde ukázáno, že minulost nelze vymazat z paměti. Stále se vrací a pronásleduje nás, dokud vše nebude odpuštěno.

Tereza Skácelová