Nezastírá rozčarování z hořkých konců sametových nadějí a tím tak trochu ironizuje původní příběh z konce padesátých let. Jenže připsané pasáže zůstávají neobratně připojené k původnímu dílu a notně zdržují rozjezd muzikálu – první polovina je spíš podivnou činohrou. Ale nebyl by to Golat, kdyby inscenací neřekl, co si myslí.

Protože sotva mohl v Moravském divadle (nejen v činohře) najít potřebné interprety, hledali se konkurzem – poprvé olomoučtí divadelní zaměstnanci neměli své jisté! Muzikálové pasáže tak v Olomouci hraje dobře vybraná skupina mladých lidí, někteří se živí v civilních zaměstnáních, někteří dojíždějí z dálky, ale právě oni dali olomouckým divákům v hudebních a tanečních číslech, která se v druhé polovině představení konečně prosadí, nahlédnout do skutečného muzikálového světa. Včetně výtečné, živě hrající rockové kapely. Zdaleka ne všechno je tu dokonalé, poměřováno běžnými muzikálovými standardy, ale o něco podstatného tu jde v tématu i v produkci. Přesahují se hranice provozu „oblastního“ divadla, nabízí se událost.

Josef Herman