Mozart kontra Salieri nyní na Hané

2. 2. 2015 / Napsali o nás
Vypočítávat, kolikrát se Amadeus Petra Shaffera, hra, jejíž hlavní postavou je spíše autorem démonizovaný a méně šťastný současník génia světové hudby Antonio Salieri, hrál na českých jevištích, vydalo by na zbytek této recenzní glosy, která si má povšimnout jejího zatím nejnovějšího nastudování v olomouckém Moravském divadle.

Pro inscenátory vyvstává při každé nové verzi několik otázek k rozlousknutí: nakolik se přiblížit oscarovému filmu Miloše Formana, jestli má soubor herce pro ústřední dvojici soupeřů, jak nebýt jen životopisným příběhem s fiktivní vražednou zápletkou a jak při tom přiblížit zápas Wolfganga Amadea Mozarta při prosazování vlastních oper.

Nejnovějším nastudováním před olomouckým, pro které režisér Michael Tarant zvolil – jak jinak – překlad Martina Hilského, bylo Čičvákovo vinohradské a málokdo si vzpomene, že znamenitý Salieri Jiří Dvořák hrál Mozartova soka stejně dobře už v Městském divadle Brno (1998) před odchodem do Prahy, a Morávkovo v Huse na provázku, v němž hlavní postavy hráli otec a syn Miroslav a Martin Donutilové. Jenom dvě české inscenace plnohodnotně naplnily také hudební složku Shafferovy hry: už jsem připomněl Černínovu brněnskou na setrvale nejlepší muzikálové scéně v Česku v čase, kdy ještě nestála její nová budova. K ní se nyní plnohodnotně řadí inscenace Tarantova v Olomouci, která disponuje zdatným operním souborem. A není tajemstvím, že Michael Tarant je v opeře stejně potemnělým a ohňovým režisérem jako v činohře.

Do role Salieriho, který jako jeden z mála současníků okamžitě odhalil hudebního génia od jeho vpádu na vídeňský dvůr císaře Josefa II., a nejenom proto ho nenávidícího, sám génius průměrnosti a intrik, obsadil režisér svého věrného hereckého průvodce Josefa Vránu a jednoho z nejvýraznějších domácích herců – Petra Kubese.

Vrána na premiéře nenávistně běsnil, milostně prahnul a sebedojímavě se rozněžňoval nad tóny, o nichž věděl, že přežijí nejenom svého tvůrce. Toho vytvořil vzácně méně potřeštěně, spíše jako běsnivou personu v tvorbě, Vojtěch Lipina.

Velký formát u Moravy

Tarantovo rokoko, které mu na scéně vybudoval Jaroslav Milfajt, je svícemi posvěcené, a tedy dobově temné. To na rozdíl od provokativních barev a tvarů kostýmů Tomáše Kypty.

Amadeus zůstává ale ze všeho nejvíc inscenací hereckou. Blýsknou se v něm Anna Stropnická (Konstance Weberová), Tomáš Krejčí (Josef II.), Jaroslav Krejčí (komoří von Strack), Vladimíra Včelna (Tereza Salieri), Lenka Kočišová a řádka pěvců z opery MD a studentů Pražské konzervatoře (Marianna Pillárová, Lenka Zářická, Magdaléna Vaňková, Jiří Přibyl, Jan Ericsson a další). Amadeus je zdařilým velkým formátem Moravského divadla.

Hodnocení 85 %

Jiří P. Kříž

Právo, 29.1.2015