Čerstvá hra Moravského divadla Olomouc Kámen současného německého autora Mayenburga (jako Der Stein poprvé 2008), kterou mimochodem současně uvádí i Stavovské divadlo v Praze, na jevišti sleduje propletené osudy pěti žen, z nichž některé se v reálném čase hodinek nikdy nepotkaly – spojuje je jen prostor jedné vily, v níž se odehrávaly zásadní okamžiky jejich životů: Mieze (Vlasta Hartlová), původní židovská majitelka utíkající z domu před nacisty, Witha (Vladimíra Včelná), která v získaném domě prožila mládí v době Hitlerovy říše, její dcera Heidrun (Naděžda Chroboková), která se v domě za války narodila a v domě zůstala její zkreslená představa otce, Hannah (Anna Stropnická), která v domě prožívá v devadesátých letech svou pubertu, a Stefanie (Vendula Fialová), která s dědečkem žila v domě v době východního Německa. Všechny ženy váže k místu velké pouto. V pozadí těchto silných osobností vnímáme i stín Withina mrtvého muže Wolfganga (Jan Ťoupalík), stín přeměněn světlem milosrdných lží v obraz silného a čestného muže, ochránce lidských práv.

Na jednom jevišti, v jednom domě, se nám prolínají časy děje, osudy lidí, na určitá místa padají prožité emoce a zůstávají ležet. Matku Withu a dceru Heidrun vidíme v různých etapách jejich života; jejich těla si nesou v sobě své nesmazatelné dětství, mládí, dospívání, dospělost v době krutého dvacátého století, zdi domu vše oživují.

Kámen, fetiš připomínající mrtvého otce, vnímáme jako symbol. Tíhu doby, lží, prohru charakteru. Fyzicky se velký kámen, dlažební kostka, na jevišti objevuje také, pro Heidrun má velkou cenu, slepě v něm vnímá statečnost svého otce.

Pět výrazných žen olomoucké scény, svižná režie Davida Šiktance, dramatik Marius von Mayenburg z vás třeba smyjí i kus vaší viny. Hra nezatíží, ba naopak, sejme kus tíhy, kterou si roky, generace neseme s sebou.

Po dlouhé době kvalitní kus olomoucké činohry.

Jiří Vymětal