Miroslav Ondra: K Hitlerovi bych na oběd asi zašel

18. 2. 2009 / Napsali o nás
Po dvou letech práce ve funkci dramaturga Moravského divadla v Olomouci se Miroslav Ondra dostal ke své první samostatné režii. Jako předloha posloužila mladému Prostějovanovi hra Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů. Příležitost dobře se pobavit při „černé košer grotesce“ dostanou i diváci, kteří 19. února zavítají do prostějovského městského divadla. Při rozhovoru v kavárně Národního domu přišla řeč nejen na inscenaci, ale i na fiktivní návštěvu Hitlera a Stalina v Prostějově, na kořeny židovského humoru a samozřejmě i na jídlo.

* Asi málokdo je parodován tak často jako právě Adolf Hitler. Jak k němu přistupuje Arnošt Goldflam, který slibuje, že poodhalí zákulisí „Hitlerovic kuchyně“ ?Přistupuje k němu jako k člověku, kterého přišel navštívit k němu domů a který mu přišel otevřít tak, jak byl: v županu nebo třeba jen v trenkách. Ve hře jde totiž především o to, že Hitlera potkáváme v běžných životních situacích. Nakukujeme mu přitom nejen do kuchyně, ale třeba i do ložnice, kde právě laškuje s Evou Braunovou.* Jak se liší tvoje inscenace od té z brněnského HaDivadla, které před více než rokem uvedlo Goldflamovu hru ve světové premiéře?Zatímco v Brně to pojali jako hodně ulítlou grotesku, tak my jsme to zpracovali spíše jako soubor typicky černohumorných, drsných až zlých židovských anekdot. Při inscenaci mi šlo hlavně o to, aby si lidé naplno vychutnali text předlohy, která je podle mě naprosto skvělá.* Je ve hře nějaké místo, na které bys diváky rád upozornil?K mým oblíbeným patří okamžik, kdy se mladý Hitler s mladým Stalinem setkají na brněnském nádraží. Nedlouho poté k nim přistoupí místní železničář, který jim navrhne, ať se jdou podívat na Špilberk, že to je světoznámé vězení.* Dokážeš si představit, jak by podobné setkání proběhlo v ironickém duchu Goldflamova textu přímo v Prostějově?Jako velcí myslitelé, za něž se za mlada oba považovali, by se Hitler se Stalinem šli jistě podívat na místa spojená s životem židovského filozofa Edmunda Husserla. Tohle etnikum je vždy přímo fascinovalo! Díky svému zájmu o všechny národnostní menšiny by je zřejmě také zaujal Prior. Určitě by si tam k Vietnamcům zašli na nudle. Když by pojedli, tak by si z terasy Prioru cvičně zařvali dva, tři projevy na náměstí a zase by se odebrali zpátky do Berlína a Moskvy.* Je Hitler ve hře dobrým kuchařem?Adolf zrovna sám nevaří. Nicméně jeho partnerka Eva Braunová ano. V této souvislosti jsme při zkoušení narazili na problém, že Lenka Ouhrabková, která Braunovou hraje, příliš vařit neuměla.* Takže se šestadvacetiletá herečka musela kvůli své roli naučit vařit?Tak daleko jsme to bohužel nedotáhli. Ani po premiéře se z Lenky žádná Rettigová nestala. Určitě se dá ale říct, že nyní krájí cibuli s mnohem větší noblesou než dřív.* A pokud by Eva Braunová něco připravila, nechal by ses pozvat k Hitlerovi na oběd?To záleží na situaci. V dnešní době jo. Přestože bych se s Adolfem v některých zásadních věcech neshodl, pozvat bych se od něj asi nechal. A v době, kdy byl Hitler u moci, to bych zřejmě neměl vůbec na vybranou. Přijmout bych to musel. V tomhle se tyhle dvě doby hodně liší. Každopádně, v naší hře se Hitler tváří celou dobu jako vegetarián. Musel bych se tedy se slečnou Braunovou domluvit, aby mi uvařila něco jiného než jemu. Ato by semuasi moc nelíbilo.* Vybavíš si nějaký židovský vtip, který bys mu mohl během jídla vyprávět?Vzpomínám si třeba na tento: Žid stojí, přemýšlí a kroutí při tom hlavou. Trvá to nějaký čas, až konečně zvedne tvář k nebi a řekne: „Můj Bože, někdy si tak říkám, jestli ty náhodou nejsi antisemita...“* Kde myslíš, že se tento specifický humor bere právě v židovském národě?Řekl bych, že mu slouží jako zbraň v boji za zachování vlastní identity. Židovský humor je vlastně obranou proti něčemu, proti čemu se nedá bojovat silou ani nijak jinak. To může být stejně tak Bůh jako mašinérie hitlerovského Německa. Ostatně i my jsme v historii bojovali proti nejrůznějším okupantům hlavně humorem. Nic jiného nám většinou už ani nezbývalo. To bude možná důvod, proč se u nás židovské anekdoty těší takové oblibě.***Miroslav OndraPo maturitě na reálném gymnáziu v Prostějově vystudoval teorii a dějiny dramatických umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. V olomouckém divadle pracuje jako dramaturg. S Alešem Procházkou zároveň spolupracuje na představeních prostějovského studentského divadla Point. Věnuje se také hudbě. V klezmerové kapele Létající rabín zpívá a hraje na harmoniku pod pseudonymem Mordechai Katzman.

Prostějovský týden | rubrika: Zábava | autor: Martin Zaoral